Obyčejná úvaha nad životem, jaký je

Kdo pozná život, pozná i pravdu, která se skrývá ve všem, že život je tím nejvyšším, co nám bylo svěřeno, a to nejen nám, proto pochopte život jako jeden a buďte životem.

Vesnický obchůdek, nabízející zboží, které potřebujeme (pracovní název)

 Co je malé je milé, tak bych mohl začít. Ovšem jak se to skloňuje s tímto označením vesnických obchodů? Asi takto:

 Nehledám poznání v tom, co si mohu koupit, ale jsem rád za příležitost, kterou dostanu a to tím, že si koupím to základní a z něj vytvořím koncert.

 Onen koncert znamená toto:Kdo si pomyslí, že koncert může být i u nás v kuchyni, kdy složení stravy může být koncertem těch, co vytvoří skutečné jídlo ze surovin, které jsou sami nezajímavé.

 Tímto koncertem si říkám o povznešení a budoucí oznámení pravdy, že vše je jedním a čeká se jen na to, až my lidé na to přijdeme.

 Ovšem chtěl jsem mluvit o něčem jiném. To jiné znamená poznání stálého a zdání pomyslného. Tyto slova říkám úmyslně ne z důvodu, aby byla pochopena, ale aby byla uchopena jako se říká, budou vašimi slovy. Tato slova říkají toto: Kdo najde v životě štěstí, ten nebude jen člověkem, ale pozná i Božství, které čouhá z nás. Toto Božství je tvořena naší velikostí a námi jako my jím. Proto se nedá tato velikost definovat a člověk je právě tak velký jaký je skutečným člověkem.

Lidstvím, tedy budeme poměřovat tento stav, kdy tento stav řekne toto:

Nehodlám polemizovat o pravdě, která není jen mojí pravdou, ale hodlám se bavit s těmi co tuto pravdu ctí a hledají.

 Nedá mi to dopsat toto:

Kdo najde v květu života poznání pravdy, ten bude povýšen, ne tím, co najde, ale tím, že našel odvahu chtít víc než běžný člověk. Běžný člověk totiž se spokojí s takovým málem, že nehledající může být spokojen, a to jen tím, že toho hodně zkonzumuje. Myslím, že tato pravda, by mohla lidem otevřít oči. Ty oči, se kterýma se dívají na tento svět a dívají-li se jako lidé najdou i s těmito zavřenýma očima krásu, a to tímto způsobem:

 Na konci cesty otevřu oči a uzřím Božství ve své kráse. Toto Božství se nedá popsat jinak než světlo, které proudí vším. Kdy toto světlo není tím, co září, ale to, co bytuje a je světlem. Po poznání této pravdy, naleznou lidé pravdu skutečnou, že i oni jsou sami světlem, které září.

 Taková slova, když padnou lidé nebudou jen oblažení, ale poznají svou podstatu a to tím, že uvěří všemu. Nedá se postupovat jinak než vírou ve vše jako jedno, které bdí nad stvořením.

 Po takové informaci si lidé dozajista řeknou: Kdo jsem není důležité, přesto jsem rád, že mohu být.

 Tímto bych se rozloučil a popřál bych lidem hodně radosti i smutku nad životem.

 J.H.