Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 18

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Kritika Hegelovy dialektiky a filozofie vůbec.Feuerbach je jediný, kdo má vážný, kritický poměr k Hegelově dialektice a kdo v této oblasti učinil opravdové objevy, je vůbec jediný pravý přemožitel staré filozofie. Velikost výkonu a nehlučná prostota, s jakou jej Feuerbach předkládá světu, jsou v podivuhodném protikladu k opačnému poměru.Feuerbachovým velkým činem je:1. důkaz, že filozofie není nic jiného než náboženství vnesené do myšlenek a v myšlení rozvedené; jiná forma a jiný způsob jsoucna odcizení lidské podstaty; tedy rovněž zasluhuje odsouzení (str. 94) Na počátku si musíme připomenout o jaký tu šlo spor. Na úplném počátku se mělo za to, že duch těla je něco jako tělo, které žije vlastním životem a je odvislé od člověka. Jak hluboce se mýlili. Tělo a duch, potažmo člověk, jedno jsou. To, že není a zatím nebylo to takto pochopeno, je na vině člověk, který nedává všemu co si zaslouží. Nyní k textu. Na první bod se dá odpovědět takto:Filosofie není a nikdy nebyla náboženstvím. Taková filosofie nikdy nespatřila světa, protože skutečná filosofie je výlučně o Bohu a jeho systému, kterému vládne. Filosofie ovšem není náboženstvím. Náboženství a to jsem již zmiňoval je to, co považujeme za nadpřirozené, co nás převyšuje tak, že nedokážeme dýchat, kdežto filosofie Boha je produkt Božské přirozenosti, která vyplývá z podstaty poznání dějů ve světě jako Božské zákony, která filosofie musí popisovat naprosto přesně. Jen taková filosofie je daná Bohem a jen taková filosofie má význam pro člověka, který hledá i pro toho, kdo jde životem jako vítěz. Taková filosofie je daná člověku tím, že pochopí Boha a nedá se vynutit. Kdo považuje slátaniny dnešních filosofů za filosofická pojednání, nenašel již cestu nejen k životu, ale i k Bohu, který musí čnít nad životem jako maják. 2. založení opravdového materialismu a reálné vědy tím, že Feuerbach činí společenský poměr „člověka k člověku“ zároveň i základním principem teorie. Taková filosofie co si zvolila materialismu jako svoji vizi musí skončit neslavně, jak dnes vidíme všude a toto pojednání je o pravém protipólu této filosofie. Tento protipól nikdy nebyl zveřejněn. Každý se snažil potírat věci druhých bez toho, aby popsal skutečný stav věcí. Myslím, že doba nazrála k tomu, aby lidé pochopili skutečnou filosofii života, která bude napsána. Zatím se jedná jen o cvičení, které vyplyne z poznatků života, který žijem každý zvlášť, přesto společně. To společně znamená, že naše duše je jednotlivá, ale má části, které jsou společné a to činí nás přístupnými poznat celý svět bez rozdílu povahy a postojí kohokoliv. Jen zvířata a neživé části přírody, které jsou zdánlivě neživé mají jiný vývojový atribut a k těm mohu říci jen toto: Kdo pochopí přírodu živou i neživou jako jedno, která reprezentuje vše co bylo stvořeno v jenom kroku. Ten pochopí i celek jak vyplývá ze zákona stvoření, který zní: Kdo najde i nejmenší část stvoření jako velkou, bude stejně velký, jako tato část. 3. že proti negaci negace, která tvrdí, že je absolutním pozitivnem, staví pozitivno, spočívající na sobě samém a založené pozitivně samo na sobě. Samotný význam těchto slov, pochopí jen rozum, který onanuje nad smyslem těchto slov. Skutečným pozitivem rozumu je to, že dokáže člověka nadchnout pro myšlenku a nechce se jen tak vzdát. Bohužel takto to lidé nechápou a proto se děje taková zhůvěřilost. Kdy rozum staví na věcech, které nejsou přístupné nikomu, jen sobě samým, které sdělují toto: Kdo jsem vidíte z mých slov, to že je nechápete neznamená, že nejsou moudrá, přestože moje moudrost je vyčtená z knih. Kdy skutečná moudrost člověka nemá v tomto smyslu místo a člověk je jen hříčka pudů. Nějak takto se dá definovat rozum ve své moudrosti, kdy zapomíná na skutečnou moudrost člověka  a všeho, která není rozumem. Tohle, ale rozum nepochopí a bude dál otravovat svět svými produkty. Jak tedy dál?, dalo by se říci, že jediná cesta je cesta moudrosti a to přirozeně odvozené ne od rozumu, ale od Božské přirozenosti, která sídlí v nás. Kdo si dal práci objevit tento skvost, našel studnici moudrosti o kterém se nikomu z lidí nikdy nezdálo. Taková studnice je v každém z nás, byť reprezentovaná střípky, přesto je cenná, protože jsou to naše střípky, kterými oblažujeme svět. Proto na samý závěr mám jednu radu:Kdo najde si chvilku na nalezení Božské přirozenosti v nás, a najde onu studnici moudrosti, najde zdroj, ze kterého bude čerpat po věky věků. To že umřeme neznamená nic, bude to jen změna stavu, ale skutečný život tímto neskončí, jen se přemění na jiný. Na vyšší, který je duchem oblažený a Bohem zkoušený ve své přirozenosti. Děkuji Vám za pozornost přeji vám pěkný den.J.H.
Heglova Fenomenologie, A – sebevědomí. B – duch, C - absolutní vědění (str.95)
Toto třídění těla není dokonalé. Tělo se skládá z několika velkých sfér, a ty sféry představují život. Život je tedy od těla neoddělitelný. Pro ilustraci uvedu příklad:
Na samém počátku se stavěl člověk jako zvíře. Je to pravda nebo lež? Je to pravda z části, protože člověk své tělo nezažil nijak dokonale. Teprve poznáním své duše jako těla, rozvinul své schopnosti mnohem výš, než mají současní lidé. Jak je tedy možné, že jsme níž? Je to z toho důvodu, že vývoj neprobíhá kontinuálně, ale ve skocích, které nejsou na úsečce. Tato parabola života je tak tvořena skutečnou hodnotou, kterou reprezentuje ten o kom se nesmí hovořit. Proto uvedu jeden příklad, který vše osvětlí: Naděje, je nadějí jak pro mne, tak pro stvořitele, řekl jeden člověk. Měl pravdu? Ano měl pravdu, protože tato vzpruha života nabíjí obě strany života. Proto nehledejte poznání tím, že se lopotíte  a pachtíte po něm, jako za penězi. Poznání přichází v pravý čas samo, jde jen o to, přijmout jej na své cestě a nebýt slepý vůči němu. Na druhou stranu svět není ten, co má být poznán. Svět jako takový bude poznán ne přímo, ale přes stvořitele, který je v nás. Taková síla poznání dá lidem za pravdu, když říkají: Svět je tu proto, aby inspiroval a žil z podstaty. Tyto slova jsou slovy nejednoho člověka a tito lidé udělají zkušenost a to takovou, že vše se změní  a moudrost se jich dotkne jako vyvolenců, co chtějí víc. Jak jsem řekl, moudrost se jich dotkne, ale bohužel jen dotkne, ale nezůstane s nimi, protože tohle dokáže jen člověk, který Ví. Tito lidé nejsou s to vystupovat jako lidé, ale jejich počínání je takové, že jsou spíše polobohy, než lidmi. Lidmi však nepohrdají a milují je, jako je míluje stvořitel, i přes chyby, kterých se dopouštějí.

Logika — peníze ducha, spekulativní, myšlenková hodnota člověka a přírody — její podstata, úplně zlhostejnělá vůči veškeré skutečné určenosti, a proto neskutečná — zvnějšněné, a proto od přírody a od skutečného člověka abstrahující myšleni; abstraktní myšlení. — Vnéjškovost tohoto abstraktního myšlení... příroda ... (str.96)
Tato slova padla při jednom rozhovoru a jaký to byl rozhovor? Téma rozhovoru bylo, poznání skutečnosti a to tak, že člověk se nemůže dostat výš než je. Taková je podstata této věci.

Ve skutečnosti je tento rozhovor míněn tak, že člověk nabyde své schopnosti jak káže zákon. Tento zákon říká toto:

Kdo nabyde svou velikost prací života, bude velký jako já, protože oddělit Božství od lidství, není možné.

Na samý závěr řeknu toto:
Kdo pozbyde své lidství a stane se jako zvíře. Ten člověk spolupůsobí i na Boha a to tak, že člověk je ponížen, stejně jako jeho stvořitel.

Kdyby toto pravidlo lidé ctili a chápali jej, nikdy by nedošlo k takovému odpadlictví lidí, jako dnes. Kdy lidé si říkají: Kdo jsme není důležité, důležité je, užít si života.

Taková bída vychází dnes z lidí a lidé nechápou, tak již nic.

Tohle jsem chtěl říci, právě tohle jsem měl na jazyku.

Děkuji Vám za pozornost.

Dvojí chyba u Hegla.
1. vystupuje nejjasněji ve Fenomenologii jako rodišti Heglovy filozofie. Jestliže chápal např. bohatství, státní moc atd. jako bytosti odcizené lidské podstatě, pak je tomu tak jen v jejich myšlenkové formě... Jsou to myšlenkové bytosti — proto je to jen odcizení Čistého, tj. abstraktního filozofického myšlení. Celý pohyb končí proto absolutním věděním. Čemu jsou tyto předměty odcizeny a proti komu se stavějí, osobujíce si skutečnost, to je právě abstraktní myšlení. (str. 96)
Podíváme-li se na poznání Marxe a Engelse, uvidíme dvojí metr pro duši a tělo. Tento dvojí metr zastávali společně. Přitom je vše tak jednoduché. Nejde měřit dvojím metrem, ale vše přijmout jako jedno. Kdyby filosofie dnes byla na výši, všímala by si právě tohoto pravidla, které není zákonem, přesto by tak mohl znít.

Nechtěně se dívám na lidi tak, že je chápu, ale stačí to k poznání lidí? Nestačí. Poznat člověka je složité a to tak, že může se jednat o hodně náročnou disciplínu. Jak tedy dál v poznání? V poznání se musíme řídit intuicí, která říká toto:

Nehledím na člověka a jeho tělo, ale na činy duše, která jej provází. Tyto činy tak dávají dohromady, celkový výraz člověka a proto vím, o každém vše. Podepsán: Člověk.

Myslím, že bych měl ještě doplnit jednu poznámku. Tato poznámka bude k vyřčenému. Kdo pochopí duši člověka? Je to obtížné, či snadné? Na tyto otázky odpovím.

Pochopit duši je jako poznat člověka, který stojí přede mnou. Však otázka zní jak? Jediný způsob je osvojit si poznání duše, která se spojuje s každý člověkem se kterým se dám do řeči. Taková řeč nemusí být kdoví jak obsažná, přesto dokáže v průběhu chvilky sdělit vše. To co by duše potřebovala, však analyzuje tělo a to říká toto:

Jsem tělo, které bdí nad duší. Proto, když budete potřebovat pochopit duši, pochopte prve mne a to tak, že budete dávat všemu co mu přísluší, tedy ne všemu, ale mě.

Takto se pohybuje tělo ve světě a takto tělo dobývá svět, že přijímá dary světa jako své.

Myslím, toto vysvětlení vyvolá spíš zmatky, než odpovědi, proto uvedu jeden příklad, který to doufám vysvětlí dokonale:

Byl jeden člověk a ten chtěl být skutečným člověkem. Toto lidství však bylo slabé a jak by člověk řekl, byl nemocný z toho všeho. Taková to byla slabost, ale co se nestalo. Ten člověk si uvědomil co je příčinou jeho slabosti a od této chvíle prospíval a chtěl být jako stvořitel, již mu nestačilo lidství, ale chtěl poznat vše. Co se s ním událo? Uvědomil si svou práci i funkci na tomto světě a přijal ji jako poslání a v tomto poslání, našel odpovědi života.

Děkuji za pozornost a přeji Vám hodně krásný den, naplněný poznáním života.

Za druhé. Vindikace předmětného světa pro člověka — např. poznatek, že smyslové vědomí není abstraktně smyslové vědomí, nýbrž lidsky smyslové vědomí, že náboženství, bohatství atd. je jen odcizená skutečnost lidského zpředmětnění, z díla a k dílu zrozených lidských bytostných sil, a proto jen cesta k pravé lidské skutečnosti — toto přivlastnění či náhled do tohoto procesu se proto u Hegla jeví tak, že smyslovost, náboženství, státní moc atd. jsou duchovni bytosti — neboť jen duch je pravou podstatou člověka, a pravou formou ducha je myslící duch, logický, spekulativní duch. (str. 97)
Myslím, že na toto jsem již odpovídal, přesto doplním toto:

Kdo jedná jako vše, je jedním, najde skutečné jedno, které bude vším. To, že člověk vše dělí je nutné, aby pochopil, přesto po každém dělení, musí následovat slučování, které obsáhne vše. Toto vše je tak jedním a to takovým, že obsahuje skutečně vše, co člověk přijal a pochopil. Nezáleží tedy na Bohu co pochopíme, ale na nás a co vytvoříme, je to obdobné, je to naše dílo, dílo člověka, který jde se svým stvořitelem a dokazuje mu jak jej chápe a co pro něj znamená.

Hegel stojí na stanovisku moderních národních ekonomů. Postihuje práci jako podstatu, jako prokazující se podstatu člověka; vidí jen pozitivní stránku práce, ne její stránku negativní. Práce je stáváním se človéka člověkem pro sebe uvnitř zvnějšnění, neboli jakožto zvnějšněný člověk. Práce, kterou Hegel jedině zná a uznává, je práce abstraktně duchovni. (str. 98)
Takové pojednání bylo těžké na dobu, kdy vznikla. Dnes jsme v situaci lepší. Kdy již víme, co znamená práce pro člověka. Nynější doba se nedá porovnávat s dobou minulou. Proto doplním:

Kdo si myslí, že práce člověka povyšuje či oblažuje, stejně tak ponižuje, se mýlí. Práce je dar, který vykonáním dá to co obsahuje. Tedy výsledek práce je produktem toho, kdo práci vykonal.

Pojem práce tedy znamená toto:
Jedině prací budete poměřovat svět a jedině prací získáte statky, ničím jiným se nedá zbohatnout, ne jen na tomto světě, ale i ve světě Boha. To že u některých lidí je to jinak, je důvodem, proč práce upadá. Přičemž tito lidé nevidí, že jejich přístup je rozvratný nejen pro společnost, ale i v Bohu, protože Božská vůle koná práci tím, že koná. Takové napodobování je smyslem člověka. Dávat všemu co jest zapotřebí a lidé tak nabydou své velikosti, když si uvědomí tento fenomén.

Jestliže skutečný, tělesný člověk, stojící na pevné kulaté zemi, vydechující a vdechující všechny síly přírody, klade svým zvnějšněním své skutečné předmětné bytostné síly jako cizí předměty, pak subjektem není kladení, je jím subjektivita předmětných bytostných sil, jejichž akce musí být proto také předmětná. Předmětná bytost působí předmětně, a nepůsobila by předmětně, kdyby v jejím bytostném určení netkvělo předmětno. Vytváří, klade předměty jen proto, že je předměty kladena, proto, že je odjakživa přírodou. (str.104)
Takové téma se protíná celým dílem. Bohužel je to nepochopení otázky, kterou si položil na počátku. Otázka zněla: Je něco výš, než člověk?

Na otázku si odpověděl tím, že spojoval vše do jednoho a přitom dával člověku, to co neobsahoval.

Myslím, že je dobře, že taková filosofie je již relikvií minulosti a že jsme v době, kdy lidé skutečně hledají a nalézají to co ztratili. A není to Božství co ztratili. Lidé dnes hledají daleko jednoduší věci. Těmito věcmi jsou nyní třeba věci víry. Víra je v úpadku a stejně jako v dobách minulých, když k tomuto došlo, lidé cítili, že se udějí velké změny. Takové změny se udávají jednou za dlouhou dobu, aby každý pochopil, že taková doba je zlomová.

Čím je tato doba zlomová jsem již naznačil. Počátek tohoto snažení hledání je dán lidem tak, že víru opět najdou a bude to setkání opravdu vřelé. Mohu vás ubezpečit, že lidé již tuší kudy se budou muset vydat, jen se tam nikomu nechce.

Co říci závěrem? Na samý závěr dám příměr k dnešní době a víře, kterou by lidé měli najít.

Tento příměr zní:
Nehledíc a hledíc, jsem jako člověk, který nachází jen to dobré ať vykonám co vykonám, jsem vždy dobrý. Tato slova jsou slova člověka, který si věří, ale jak to bude v budoucnu?

V budoucnu bude víra definována těmito slovy:
Hledám a vím, protože víra je mým tělem a tělo je tělem toho, kdo je i není. Taková víra se uděje tak, že jej přijmu a život, jako jednotu projevenou.

Děkuji Vám za pozornost.

 Malé úvahy na odlehčení:02.11.2023Kdo si řekne, jsem člověk?Perex: Nejde si říci, jsem člověk, ale říci, budu člověkem až pochopím vše, teprve tehdy nastává doba lidství a lidé to tak chápou, jako moudrost projevenou.Svět se mění a my s ním (pracovní název)Kdo pochopí tato slova? Slova jsou jak vítr, však doba je krutá a odedávna byla. Jak je to možné, že nechápeme dobu ve které žijeme? Je to tím, že jsme zahleděni do sebe a svých starostí a nehledíc na problémy jednáme jak pominutí. To pominutí má charakter lidství, které nerespektuje to čeho dorostlo. V každé době je to jiné a lidé tak tápou od počátku do konce. Co je tedy v dnešní době to co je přerostlo? Přerostlo je vědomí rozumu, který ztratil zábrany. Toto vědomí rozumu si říká moudrost, přitom moudrostí vůbec není. Takto by se dalo pokračovat, jenže čtenáři hledíc kupředu, hledí na svět jinýma očima, protože hledíc kupředu dívám se na to co bude i co bylo. Tedy velikost bytí je v minulosti a budoucnosti. Nejde říci, minulost je za námi a budoucnost je před námi a stejně tak obráceně. Musíme hledět být čím jsem a to tak, že současný stav, který žijeme je stavem člověka vědoucího. Takový stav je stavem bohabojnosti a člověka vědoucí si sebe a své cesty. Jak by řekl klasik: Najdeme zrnko pravdy ve všem, čeho se dotknu. Nehledíc na budoucnost hledím na minulost jako novou budoucnost, tedy že čas je tím čím jsme my. Je to vlastně bezčasí, kdy čas je měřen jen tím co zažijeme a co jsme ochotni pochopit. Jiná míra času není. A nyní se sesypou otázky, proč tedy stárneme a jako všechno umírá? Na tuhle otázku se postavíme zpříma a podíváme se pravdě do očí. Ta pravda je životem toho, koho milujeme a jako jeho život prožíváme i svůj. Tedy pochopit proč stárneme, je jako pochopit Boha, který sídlí v nás. Možná jsem zaskočil mnohé lidi, touto věcí, proto ji rozvedu. Na samém konci najdeme počátek, na samém počátku znamená nalezení konce a co je mezi tím? Mezi tím je život, který se nepočítá a nechce být poznán jako život, ale jako poznatek života, který bude životem až tehdy, když je jako život pochopíme. Na samý závěr dám jeden příklad, protože látka je to těžká, tak těžká, že mnozí by tápali. Co je příčinou času? Příčina tkví v nás a to tím, že bytujem jako by v něm a jako v sobě. Tato dualita je poznaní skutečné duality života a ta se stává tím, co nazýváme čas. Děkuji vám za pozornost a přeji Vám hodně zdaru v dnešním dni.J.H. 02.11.2023Desatero se přežilo a člověk tápe, co dál?Perex: Nedá se napsat větší nepravda, ale o tom je život, že nepravdy střídají pravdu, aby na konec pravda vylezla na povrch všeho.Splnění desatera lidmi tím, že uvěří životu (pracovní název)Lidé jsou nepoučitelní  a zdají-li se být moudrými, je to jen klam. Co je klamem? Klamem je to, co chtějí vykonat, aby byli moudří. To, že se za moudrostí nepachtím neznamená, že neprahnu po tom být moudrý. Tento zákon je zákonem nejvyšším: Kdo najde moudrost ve všem, najde i to co hledá. Najde-li moudrost ve všem neznamená však, že bude moudrý. Jak to tedy s moudrostí je? S moudrostí je jako s atributem Božství, které říká: Kdo hledá a upřímně hledá s láskou v srdci a nechce nabýt jen prázdnotu, bytuje jako ten, kdo je i není. Tato definice je přesná jen do okamžiku zrození a po zrození je definice tímto způsobem změněna: Kdo nabyde moudrosti jako člověk, nabyde moudrosti jako Bůh, který sídlí v něm. To co v něm je, Božství pozná tak, že bude jako ten, kdo je i není. Takto by mohla vypadat praxe, která říká co je i co není moudrostí. Nyní k desateru. Proč jsem hovořil o moudrosti a pak o desateru? Desatero je moudrost Božská a to tím, že dokáže člověku instruovat, jak se chovat na zemi i v případě Božství, které prožíváme. Tohle Božství ukazuje svůj princip tímto způsobem: Najdeme-li perlu, najdeme štěstí? Najdeme-li štěstí, najde i perlu? Na tuto přesmyčku odpovím takto: Hledejte štěstí v perle života, protože nic jiného není životem, než štěstí, které dalo životu to co hledá. To co hledáte právě Vy, může být oním zlatým grálem pro každého člověka, proto vytrvejte na cestě a hledejte tím způsobem, že dáte všemu co si přeje poznat i co má zažít. Tímto se bude poměřovat svět a tímto bude tvořen svět i po velkém resetu společnosti. Na samý závěr mi promiňte moje povrchní se zabývání se desaterem, protože nic není tak dokonalé jako Bůh. Mám jen dvě slova pro pochopení desatera, těmito slovy, jsou tyto slova: Jednota a všehomíra. Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám poznání dnešního dne jako poznatek tak vysoký, že bude stát za to říci: Jsem šťastný za každý den, který bude podobný tomuto, protože kvalita není v tom co cítím a co zažiji, ale v tom, co se udá v mé přítomnosti.