Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 4

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Jako filosofie nachází v proletariátu svou materiální zbraň, tak nachází proletariát ve filosofii svou duchovní zbraň. A jakmile blesk myšlenky zasáhne plnou silou zasáhne tuto naivní národní půdu, uskuteční se emancipace Němců v lidi. (str. 24)

Tato otázka byla již zodpovězena. Proto odpovím na doplnění takto:

Nebudeme lidmi, dokud si nepřiznáme to, co nám chybí. Toto poznání musí udělat každý člověk, protože každému člověku chybí jiná část. Co jednomu de facto přebývá, druhému například chybí. Tímto se poměřuje svět, kdy vzájemnost světa dá, právě vzniknout tomu, že jako lidé pochopíme co nám chybí a jak to dodat pomocí druhých. Nebude člověka neznalého, ale vědomého si sama sebe. A tímto uvědoměním se bude poměřovat svět.

Tato slova jsou slovy člověka.

Proč povstání tkalců nemohlo králi nahnat zvláštní strach (str.26)

Tento výsek otázky je částí důležitou. Tato důležitá část je příkladem co je strachem pro krále, co je strachem pro buržoazii a co je strachem pro proletariát. Všechny strachy mají jedno společné. Každý se bojí o to, co zastává. A nyní si rozebereme, co každý zastává.

Na první místě jsme zmínil krále, co zastává král? Král zastává moc, světskou i Božskou. Sice ta podnož Boha, která byla náboženstvím si chtěla přihřát polívčičku, přesto nebyla významná, aspoň natolik, aby mohla způsobit zlo mezi lidmi. To, že na opak církev způsobila zlo mezi lidmi je dílem krále a dílem slabosti, které podlehl. Tento úvod byl důležitý a nyní si rozebereme krále.

Král má moc jako každé stvoření. To co jej povyšovalo nad ostatní, bylo to, že jeho moc určoval ten kdo je a není. Na jednu stranu král byl vyslancem Božím, na druhém byl vyslancem světským. Jak probíhá ono spojení obou osob? Jednání má podobu analýzy stavu, ve kterém se král nacházel.

Král svým postojem obětoval své ambice být člověkem na oltář ne průměrnosti, ale výjimečnosti, která předurčovala jeho osud. Tímto osudem se rozumí, že nabyl svých schopností jako člověk, které dědické právo dávalo do vínku pověst a ta pověst byla mocí. Moc je tak dílem Boha i člověka, protože pověst je dílem obou. Tímto si myslím, že jsem moc krále vysvětlil dostatečně.

Dále byla zmíněna moc buržoazie. Moc buržoazie je mocí dočasnou, která nemá kořeny v Bohu. Jsou to střípky, které vedou člověka a takový člověk může najít zdroj tam odkud přišel. Tedy i tady je možné najít stejný zdroj jako měl král, jen to nebude tak jednoduché. Ta složitost zní takto: Kdo jsme, nechci být nikým jiným. Takto znělo heslo kapitalisty, který pochopil svoji úlohu ve stvoření.

Třetí případ je případem dělnictva, tedy proletariátu. Dělnictvo je mýtem posedlé a dělá vše proto, aby tyto mýty uvedlo v život. Život druhých je tak jejich životem. Tato slova jsou sice drsná, přesto pravdivá. Nechtěl bych si rozkatit tuto část lidí, proto uvedu, že přes tuhle vlastnost má ambice dělat věci tak dokonale, jak dokáže pochopit Boha. Tohle žádná skupina lidí nedostala do vínku. Ani král nedostal tuhle možnost, protože král nejedná podle pochopení Boha, ale jeho pokynů. kapitalista rovněž. Jen proletariát jedná tak, že může být stejný jako on. To on znamená, že Božství se může zjevit lidem. Od tohoto okamžiku, kdy se zjevila pravda o dělnictvu, lidé budou tápat stále víc a víc. Proč? Protože jejich snaha je vyrovnat se králi v tom co vlastní a ne v tom co tvoří. Pochopit tento úděl je právem a povinností lidí z lidu, kteří jdou životem jako pohádkou, pokud najdou to o čem snili. Tedy moudrost a víru v tom, co tvoří.

Tyto řádky jsou určeny všem, přesto některým víc. Jsou to lidé chtící pochopit víc a nebojí se proto něco udělat. Pro tyto lidi mám vzkaz. Nebojte se udělat co je ve vašich silách, protože spravedlnost nabude na významu takovém, že ani vy, ani já, nebudeme poznamenáni tolik, jako ti co obsáhnou jeho míru v sobě jako jedno. Tato míra je tak mírou všeho co věří a dokáží se postavit za pravdu svých i jeho slov.

Tohle je vše, co jsem chtěl říci.

Děkuji za pozornost.

… že všechny těžkosti překoná jediným všelékem, laskavým smýšlení křesťanských srdcí. (str. 27)
Tato forma rozhovoru je daná tím, co napsal Marx a Engels to nemá moc kvalitu, která by se dala jednoduše reprodukovat. Proto se omlouvám za tyto výstřižky z textu. Nyní k otázce.

Co je počinem křesťanství? Počinem křesťanství je dílo, které uvidí svět. Toto dílo je však křesťanské nebo je lidské? Na tuhle otázku se nepoložil nikdo. Všichni si myslí, že co je křesťanské je lidské a Božské zároveň. Jak je to doopravdy? Doopravdy je to tak, že Božství v nás nám říká právě toto: Hledej a dělej co chceš, přesto mě nezapírej, protože můj život je tvůj.

Pro tuhle větu vzniká celé tohle nedorozumění. Lidé jsou Bohy a si tak, jako Bůh je člověkem, přesto mají jedno společné. Jejich základ bytí je obdobný, proto omluvte tento příměr, přesto si myslím, že byl důležitý.

Tvrdím, že náboženský cit, který „státu a úřadům odpírá schopnost „léčit veliká zla“ a hledá na ně všelék ve „spojení křesťanských srdcí“, je velmi domýšlivý, sám sebou opojený náboženský cit. Je to věru sám sebou velmi opojený náboženský cit, když — jak přiznává „Prus“ — vidí všechno zlo v nedostatku křesťanského citu, a proto doporučuje úřadům ,,napomenutí“ jako jediný prostředek, jak tento cit posílit. (str. 27)
Celá tato stať byla důležitá, abychom si na příkladu uvedli co se v tomto čase dělo.

Celá doba křesťanství znamenala pro lidi velké soužení. Křesťanství totiž nejedná s lidmi jako sobě rovnými, ale jsou lidé pro ni pouze nástrojem pro útlak a zdroj peněz. Náboženství v křesťanství se změnilo tehdy, když začalo stavět kostely. Do té doby bylo křesťanství dobou pokroku. Neznamená to však to, že když postavím kostel vše se změní. Smysl je jinde. Kostely znamenají moc a ta moc byla lidem uzurpována. Myslím, že když řeknu, že tuhle moc nad lidmi již dnes nemají je dobře, a lidé tak mají čas si uvědomit, co bylo příčinou zla v minulé době. To zlo nešlo jen od lidí, kteří věřili, ale šlo i od těch co víru praktikovali tím, že ovládali druhé. Jejich povědomí o víře bylo nízké, tak nízké, že lidé nemohli snést tuhle nízkost a dělali vše proto, aby se vymanili z tohoto područí.

Což se stalo a lidé našli bohužel jinou svízelnou věc. Zjistili, že bez víry se nedá žít. Jak to, že se nedá žít? Nikdo lidi nenaučil, že víra je hybatelem všech věcí. To co lidé zažívají v běžném životě je předmětem jejich víry. Dokonce podle víry si vybírají i své partnery. Tak daleko sahá víra.

Chtěl bych tedy pohovořit o víře a jak ji moderovat, aby nabyla tu hodnotu jakou by měla mít.

Lidem bylo dáno věřit, tahle víra je postranními úmysly celá poničená. Víra se tak musí v lidech znovu zrodit. Tahle víra tak bude jiná. Bude to poznání sama sebe, ne v tom co si dokáži připravit k jídlu, nebo koupit, ale tohle bude o smyslu věcí, které dělám. Člověk by měl žít vědomě a toho dosáhne tím, že bude dělat věci o kterých bude přemýšlet a to ne svým rozumem, ale svou bytostí. Tahle bytost je dílem Božskou a dílem lidskou a její výstupy přesvědčí každé, pokud se naučí tomuto zdroji naslouchat.

Jak tedy začít? Na samý začátek si sedněte a uklidněte svoji mysl od jakýkoliv myšlenek. Tahle mysl, která produkuje myšlenky vás svádí z cesty. Ta cesta je bez myšlenek, ta cesta je myšlenkou samou. Proto se pokus pomalu a nenásilně zpomalit své myšlenky a nakonec zažijete blaho. Toto blaho se nedá popsat, kdy myšlenky zmizí a nastane něco podobného ráji. Tento ráj může mít různou dobu trvání, u někoho může jít i o celoživotní přístup. Tohle však celé není cílem. Co je tedy cílem? Naučit se své myšlenky ovládat tak, že budou poslušné vám a ne vy jim.

Myšlenky se tak dají ovládat a jsou to myšlenky co svádí lidi z cesty. Kdo ztratí myšlenky, co najde? Najde mír, o kterém se nikomu nesnilo. I když z počátku nebude chtít pochopit jak se s tím dá žít, přesto na to přijde. To přijití má mnoho podob, kdy jedna z podob je nalezení stvořitele.

Myslím, že tohle je skutečný závěr a myslím, že když řeknu, že myšlenkou je něco co nás obtěžuje, nebudu daleko od pravdy.

Mějte se hezky.

Postavení dělníků v Německu a Anglii, kde základem je bída (str.28-29)
Postavení dělníků bylo tehdy otřesné, proto systém, který nabídl ve své vizi, byl dobrý. Dnes stojíme na jiném problému. Světová oligarchie si vymínila zničit výrobu, protože již nepotřebuje lidi. Tato nová teze bude aplikována tak, že lidé ztratí práci a budou nezaměstnatelní. Ne proto, že by nechtěli, ale, že nová doba nebude potřebovat dělníků. Tato doba pomalu přichází a lidé stále netuší co se děje. Poznatky, které dávám jsou čistě subjektivními, přesto jejich zdroj vidím všude kolem mě. Co tedy dál?

Dalo by se říci, že společnost jak ji známe má nakročeno k sebedestrukci a lidé s ní. Co u lidí začalo pokračuje napříč politickým spektrem, politika totiž není vyjmuta z této symetrie. A co je zdrojem této symetrie? Tento zdroj je definován takto:

Jdeme kolem a vidíme dívku a ta dívka nabízí své vnady, kdo by neodolal. Takto se chová světová oligarchie k lidem. Využívá je ke svým účelům tak, že na konci nebude již nikdo, kdo by odporoval. Každého si mohou získat. Ne, jen penězi a mocí, ale i blahobytem, který je mantrou dnešního člověka.

Co říci závěrem. Bída se pomalu vrací, ne ta fyzická, ale počkejte protože i ta přijde. Prvně se bude bída týkat ducha, což již probíhá a poté se nastolí bída fyzická. Bída fyzická nastoupí až tehdy, kdy lidé konečně se zbaví všeho co si cenili, dávné generace předků a to, lásky a míry života, dávat všemu co si zaslouží. Tohle v nás úplně ubili a na nastalém poli smrti nastane chaos, protože zbytky budou neobhajitelné. Takto bude vypadat poslední bitva, po které bude lidstvo uvržené do bídy.

Tato bída bude fyzická a nebude dávána za vinu těm co ji způsobili, ale naopak lidé budou sami sebe častovat, že nebyli tak chytří a nebyli tak rychlí či další přívlastky. Nikdo si nedá tu práci přiznat si pravdu, že to vše jsme ztratili proto, že jsme nedokázali udržet svůj chtíč na uzdě. Takové prozření bylo doménou zkrachovalců, a dnes to budou milióny.

I když dnes se chtíč již nenazývá tím co znamenal kdysi. Dnešní chtíč je obdobný, ale jiný. Je to chiméra materiálna, jako zdroje bohatství, bez práce. Tato chiméra utvoří onen chtíč, této společnosti.

Děkuji vám za pozornost a tímto se s Vámi loučím.