Nehledám, přesto jdu

Kdo vyslovil tato slova? Tato slova vyslovil člověk, uvědomující si kruh jako počátek stvoření, kdy kruhem bude i život.

Společnost založená na konzumu (pracovní název)

Jediné slovo vytvářející obraz dnešního člověka je konzum. Tento konzum statků je tak důležitý pro člověka, že nikdo již nevidí duši, která tímto trpí. Co je příčinou tohoto bezmezného konzumu?

Příčinou jsou dvě položky. Jedna položka je tvořena bytím osoby a tím co vytvořím to i zkonzumuji a druhá položka je vytvořena prázdnou schránkou, která naplňuje duše. Těmito položkami se poměřuje člověk. Jak již vidíte, je to dané tak, že člověk má naplňovat obě položky a to nejlépe tak, že obě dostanou co jim přísluší. To jen člověk ve své pýše si myslí, že dávat vše jen tělu je jediné správné. Duše tak tím trpí a její Božství je tak určeno pro marnotratníky života.

Celé to vyznělo dost pesimisticky, přesto si myslím, že právě takto se mělo začít, aby na příkladu se ukázalo kudy dál.
 
To dál zní jak z pohádky, kdy člověk si uvědomí to čemu propadl a čemu se klaní. To klanění má formu konzumu a to čemu propadl je hmota. Duše je tak na vedlejší koleji. Jak však objevit duši? 
 
Duše nám říká: Jednej jako člověk, který Ví. Tyto slova nese poselství duše, která sídlí v nás. Jsou to slova Boha, který sděluje světu co je svět zač a duše jej bezmezně přijímá v každodennosti. Tato každodennost, není jen tak obyčejnou každodenností, ale je posláním duše dát všemu náplň nejvyšší. 

Co říci k tomu celému? Člověk nalézající Boha nalézající duši již poznal vše, jen na něm záleží kudy se vydá, jestli půjde rovnou za nosem, nebo bude se točit v kruhu. Čímž nenarážím na kruh, který je životem, ale na kruh, který je tvořen podstatou bytí. Tento kruh sděluje: Nehledám, přesto jdu a přestože jdu nalézám vše a to tak, že jdou jako ten kdo mě poslal.

Těmito slovy se rozloučím a budu se těšit na další podměty od Vás.

Děkuji za pozornost

            J.H.