Rozhovor:
Pokud dnes forma řízení prahne po sociálním kreditu, nedává to odpověď na otázku, jak udělat systém osobní zodpovědnosti tak, aby se z toho nestala tyranie?
Otázka kterou si položil je důležitá. Pochopení podstaty problému je dvojí. Jeden aspekt se skládá z osobní odpovědnosti k sobě samému a druhý aspekt zastává přístup člověka ke společnosti. Tyto dvě rozdílná stanoviska se liší ve vzájemném vztahu natolik, že je musíme probrat každé zvlášť.
První případ, osobní zodpovědnosti se tvoří tím, čím si člověk připadá, že je. Jsou různí lidé, kteří dokáží různé věci, přitom mezi základní myšlenku patří: Jsem člověk. Z tohoto bodu budeme vycházet.
Myšlenka "Jsem člověk" v sobě nese poselství člověka, který není člověkem, ale duchovní bytostí. Tato bytost si přeje prožít život tak, že se snaží naplnit svůj osud tím, že vykonává vše co ji bylo předurčeno. Z toho pohledu čiší něco co se musí rozebrat. Pochopit tento přístup duše lze tak, že každá duše dostane kvalitu ke zpracování. Ta kvalita je úměrná tomu čemu věří. Proto na vině není duše, ale její víra, která způsobuje problémy tady na zemi. Bůh odměňuje duši podle víry jakou zastává.
Druhý případ je ten o kterém jsem hovořili, tedy přístupu člověka ke společnosti. Tato otázka je stejně důležitá, jako víra člověka, která provází člověka světem. Společnost je tudíž něco co rozšiřuje víru člověka a moderuje ji do způsobu vnímání sama sebe. Kdyby nebylo společnosti, člověk by strádal z důvodu neschopnosti dosáhnout výš než tam, kde je. Společnost tak má funkci rozšíření vědomí člověka podle jeho víry.
Kdo pochopí tato slova bude schopen dát dohromady systém, který bude dělat člověku to, že je posune dál a nebude dělat z něj něco co není.
