Byl život, který není životem, ale Bohem. Kdo pochopí život, nabude síly života

Nebuď jako ostatní, kdy ostatní nejsou tebou, ale jsme všichni právě tacími jací my by jsme mohli být, kdybychom chtěli.

Zrychlující čas s věkem má obsáhnou vše, jako jednotu. (pracovní název) Byla doba, která plynula s časem. Ta doba je již dávno pryč, přesto v lidech zůstává vzpomínka. Tato vzpomínka je právě to o čem tu pohovořím. Na počátku byl Bůh a jeho stvoření, které nebylo projevené. Jak se mělo stvoření projevit, došlo k posunu Boha a již nebyl Bohem všech, ale Bohem těch co v něj věřili. Tím mám na mysli celou přírodu a člověka, který již vědomě musí jít touto cestou. Co dokáže příroda? Příroda dokáže svou vírou to, že je jako Bůh a nedělá nic jiného, než že je jeho součástí. Na rozdíl od člověka, který nejde s Bohem vědomě a jde s přírodou. Jsou tedy dvě cesty, jedna je pro člověka jít s přírodou a druhá jít s Bohem a tím celým stvořením. Bohužel jsme svědky toho, že lidé nechtějí jít ani s jedním, ani Bohem, ani s přírodou. Tito lidé jsou a bohužel musím použít ten termín, degradáty a nedokáží dát všemu co si zaslouží, tedy ani v mysli, natož skutečně. Tito lidé se zdají být mimo jakýkoliv systém, vlastně nejsou ani lidmi, protože lidství je o přírodě a Bohu, který je naším ochráncem a naší svobodou. Co říci závěrem, jsou lidé dbající na ujednání, která vzniklo na počátku stvoření. tito lidé bytostně chápou stvoření jako model všeho živého, který je Bohem a zdají se takovým lidem sny o splynutí s Božstvím. Tito lidé jsou vyvolenci na zemi a dokáží dát všemu co si zaslouží, jsou tedy přímými účastníky stvoření, kdy jejich hlas je hlasem Boha. Tímto bych tuto otázku uzavřel provoláním: Jsi a budeš a tímto se tvoří svět.