Spolupůsobení hnoje, půdy a rostlin (pracovní název)
Na počátku stálo slovo a to slovo bylo jako to o čem pohovoříme. Bylo jako zdroj všeho co bylo dobré a to přímo od Boha. Proto když uvedu příklad uvedu ho s vědomím, že člověk je zvídavý tvor, dostane tak vše co potřebuje. Na rozdíl od lidí co nic nehledají a život jim projde mezi prsty. Pro lidi hledající mám vzkaz. Pěstujete vše co se dá vypěstovat, protože jedině takto se dá dosáhnout stavu, kdy člověk bude schopen pochopit Boha. Bůh je totiž taky zahradníkem a to zahradníkem duší, které dostávají vše potřebné k životu. Na příkladu přírody si tak člověk uvědomí to, čím zachází Bůh a bude jako on, tím že jej zcela pochopí. Tohle téma je tak hluboké, že jen lidé ctítcí Boha budou chápat další řádky, které vysvětlí co je to půda a ca jak působí hnůj na půdu a rostliny.
Začnu příběhem, kdy příběh, který uvedu má jeden směr, jehož poznatkem není vědomí, ale poznatek tak hluboký, že jen věřící člověk jej správně pochopí. :
Byl jeden život a ten život chtěl být poznán, bohužel neměl příležitost být poznán, protože se nikdo o jeho život nestaral. Přišel tedy, říkejme mu člověk a řekl: Jsem a chápu tě, budu tedy jako ty. Tyto slova pronesl s takovým zápalem pochopení, že život se stal jím a život byl jeho. Kdo je tedy byl tento člověk? Byl a nebyl, byl jako je. Tato slova budou pochopena později, na počátku uvedu jen to, že pochopit život znamená uvědomit si toho kdo jej reprezentuje a to je stvořitel i život sám.
K dalšímu uvedu působení hnoje na rostliny a celou populaci půdních živočichů. To co uvedu bude asi pro spoustu lidí revoluční, přestože již mnozí pochopili. Toto pochopení bude tak pochopení nás všech, kteří se zaobíráme půdou jako zdrojem života.
Život je a byl a bude. Tato slova, jsou určena půdnímu životu. Půdní život je totiž věc, nejméně pochopená člověkem. člověk ve své pýše pochopil jen život na zemi a neuvědomil si, že život v půdě je stejně důležitý jako ten co je na ní. Proto se nedá tento život oddělovat od života na jeho povrchu. Tímto začněme. Půda je tak život a nedá se pochopit dokud se nestanem jako ona životem. Kdo tedy chápe život, chápe i půdu a její život, který je život natolik rozdílným, přesto podobným v principu jaký reprezentuje.
Uvedu příklad: Půda je život sám, přesto život nedává, jen produkuje to co umí a to je to oč tu běží. Život půdy je tak životem člověka, který jej chápe a jde s ním po celou dobu své existence. Půda je život a to tím, že půda je pochopením pro život a toto pochopení utváří vztahy mezi rostlinami a půdou. Co je bůh pro člověka je půda pro zvířata. Spojení s půdou je tak niterné, že je chápe celé stvoření stejně, jen lidé nepochopili principy, na kterých stojí. Principy jsou v zásadě tři:
- první z principů je poznatek, že půda žije a dává život právě takový jaká sama půda je.
- druhý princip spočívá v poznatku, že být půdou znamená být Bohem všeho, protože Bůh je půdou pro vše živé. Právě z něho vše roste a tvoří to co je.
- Třetí princip je tvořen poznáním, že kdo buduje vztah s půdou, chápe Boha jako svého přítele. Proto byli zemědělci vždy na takové výši, že dokázali nasytit vše živé.
Jak se chovat k půdě? Pochopení je záludné v tom, že nedává přímé odpovědi, ale je prostředníkem k daleko většímu systému. Proto se dá odpovědět takto. Kdo pozná pochopení je nasycen a to tak, že nepozná hladu. Tento hlad není hladem, ale životem, který žijem.
Pro tyto slova jsem musel šáhnout hodně hluboko a budu rád, když budou chápána tak, že budou slovy každého člověka.
