Byly slova udatná a přitom mírná a člověk, který je uslyšel šel s vědomím boje do života. Tyto slova jsou slovy lidí, kteří poznali jeho slovo a byli jako on a tak život přináší nejedno překvapení dané tím, že člověk jde.
Tato chůze se podobá kolébání se větru v korunách stromu, které pronáší poselství života, že člověk ač nemocen nepadne, ač umořen životem vytrvá a vyjde jako vítěz, který zdolal to co zdolat měl.
Na závěr bych popřál lidem mnoho poznání a úspěchu v životě při hledání toho co jsme spolu ztratili, ne jako lidé, ale jako Bohové, kteří navštívili zem.
5. Neděle – den Páně.
Neděle je posvátnost sama. Světiti neděli je jako světit půdu na které žijem, proto bych radil dát neděli to co potřebuje, tedy lásku a porozumění člověka, který odpočne od běžné činnosti a oddá se Bohu a jeho poznatkům života.
- 10. Co přikázal Pán Bůh o dni svátečním? Bůh přikázal aby neděle byla dnem odpočinku, kdy člověk zažije klid od své práce, která je produktem fyzična a oddá se duchovním otázkám života. Kdyby se tímto lidé řídili, bylo by na zemi blaze.
- 11. Čím světíme v kostele sváteční den? Kostel, je místo, kde se duše probouzí k životu. Je to místo odpočinku pro duši, která unavená celým týdnem, ráda spočine na duchovním základu víry, která je přenese do stavu, kdy zapomene na fyzické.
6. Kostel – dům Boží
Jsou místa vyhrazená poznání duše. Kostel je právě takovým místem, kdy člověk odpočine od fyzického a duše dostane to co zaslouží. Tímto by začal. Kostel je místo poznání hloubky duše a chtělo by se říci, že je to poznatek natolik hluboký, že člověk neví s čím se setká a každá návštěva kostela se tak může stát dnem svátečním. Aby k tomuhle došlo, měl by člověk vědět jakou silou vzývá a měl by být vědom svého života. Kdo si je vědom svého života, dokáže svoji duši oprostit fyzické tíhy a dokáže v místech k tomu určených, dát té maličké, co potřebuje. Přestože je maličká, přesto je to nejdůležitější co člověk má. Je to víra co jí pomáhá orientovat se ve světě a její poznatky jsou poznatky člověka, který nese svou duši do světa jako drahokam ze skrýše, která ovládá tělo.
- 12. Jak se mám chovati v kostele? Poznatek duše je poznatek člověka, který nese svoji duši. Tento poznatek je dán tím, že duše dobře ví jak se má chovat v kostele tím, že se oddá rozjímání o životě, který prožívá. Poznatky duše jsou tak svátostí pro člověka, který žije život jako vědomá bytost.
7. O mši svaté
Kdo se rozhodl jít od kostela měl by vzít na vědomí, že kostel není jen místo poznání duše, ale že je to místo spolčování duší, které provází hudba sfér. Tyto sféry jsou reprezentovány hudbou a slovem, které je pronášeno v těchto místech. Proto by měla člověka oblažovat a nést náboj přijetí, které bude hlavní složkou bytí člověka. Kdo tohle pochopí bude skutečným člověkem, který vědomě bude přijímat svátost od těch, kteří světí duši na místech k tomu určených.
- 13. Které jsou hlavní části mše svaté? Mše svatá jak ji nazývá člověk, je mší významnou. Její velikost je dána vírou, která je nashromážděna po celých staletí k tomuto tématu, které hýbe celou církví. Jak chápat mši svatou? Mše svatá je významný prvek víry, která dává člověku poznání duše. Kdo zažil tento poznatek bude oblažen nejen na duši, ale i na těle, protože dokáže spojit obě části do jednoho.
8. Modlitby ke mši svaté.
Nikdo neujde poznání pokud se vydá do kostela, že modlitba má smysl, pokud je praktikována tak jak se sluší a patří. Její síla vychází z duše člověka a pokud je na místě tomu příhodném, bude modlitba přijata Bohem bez meškání. Slovo tak bude vyslyšeno. Kdo nechápe tato slova, jako že slovo dokáže Bůh vyslyšet, neví nic o spasení, které provází celé stvoření a dokazuje člověku, že Bůh je jako jediný dokazující posloupnost duše a její přijetí samým Bohem.
Vlastní úvaha:
Modlitba duše
Modlitba duše je modlitbou člověka, který věří tomu co dělá. Kdo poznal tyto slova, poznal člověka jako tvůrce. Proto jsou takové rozdíly mezi lidmi, kdy jeden jako druhý věří, přitom výsledky má každý jiný. Co je příčinou? Jediná příčina je v dokonalosti vnímání Boha a jeho zákonů, které se nesou celým stvořením. Čím čistější myšlenky, tím vyšší poznání je dáno člověku. Kdo pochopí tato slova nikdy nebude osamocen v tom co dělá, ale jeho činy budou provázeny samotným Bohem, který si přeje poznat činy lidí, stejně tak jejich myšlenky.
9. Jak se chová zdvořilý.
Být zdvořilý je takový postoj, kdy se cítím být lepší než jsem. Pochopení, které z tohoto postihuje a vzniká je vysoké a dokáže dát člověku to co mu chybí. Přesto by lidé dnes neměli k tomuto se sbližovat, z důvodů, že čas a doba je taková, že Bůh si přeje aby vše bylo právě takové jaké v daný okamžik je. Z toho pramení i poznatek doby, že lidé se stávají vnímavější a chtící poznat víc, dělají různé věci, což dříve nebývalo. Tento poznatek je tak otevřený světu, kdy lidé chápou jako poznatek Boha se kterým jej sdílí. Kdo chápe jde dál, kdo tápe bude nadále zlý jak býval a nepochopí nic. Pro lidi, kteří nejdou s Bohem mám sdělení:
Není nikoho kdo by si myslel, že dokáže dojít sám někam dál, bez toho aby byl spojen se svým stvořitelem. Není nikoho, přesto lidé jednají jako by to platilo. Takové lidi jsou hodni opovržení, protože nedávají všemu co jest zapotřebí.
