Jaký systém nám vládne (pracovní název)
Pochopení udělané touto otázkou, dávám na odiv těm co věří. Nikdo jiný to nepochopí, protože systém je to, co se děje s vírou.
Proto na úvod uvedu dvě základní složky víry. Jedna je ta co tvoří člověka a ta druhá je tvořena Bohem, který žije v nás. Kdo pochopí obě složky naráz, bude člověkem vědomým. Těchto lidí nebude příliš, protože lidem brání jejich hrdost a poznání poznat toho, koho nosí v sobě. Tohle byl úvod, který byl nutný, protože dokresluje situaci, která panuje.
Na jedné straně je vláda, která dává lidem poznatek, že je vládou, která se stará o lidi. Na druhé straně je vláda, která má pocit, že je vládou skutečnou. Mezi tímto poznatkem, je víra, která dává poznat oba stavy tohoto fenoménu. Kde je jedna polovina je i druhá? Na jedné polovině je lidstvo a na druhé polovině jsou ti, co vládnou. Jak to chápat? Chápat se to dá tak, že lidstvo ačkoliv je ho víc, tahá za kratší provaz a to ze dvou důvodů. Jedním je to, že se lidé nedokáží organizovat a ta druhá věc, je, že lidstvo jako celek opustilo víru jako svou utvařitelku a oddalo se poznatkům hmoty takovým způsobem, že nahradilo celou víru.
Jednání člověka bude napraveno a to tím, že člověk sám pochopí kde chyboval. Tyto chyby mají takový charakter, že je kopírují jeden člověk od druhého a místo aby šli vlastní cestou, stali z lidí kopírovači. Kdo bude mít zájem o takový život? Nevím, nevím, jak se lidé na konci svých dnů budou dívat pravdě do tváře, že jejich život byl zcela zbytečný, že náplň života byla náplní jiných a ti žili jejich životy. Jedině člověk dokáže být sám sebou, pokud buduje víru a společnost získává od takových lidí poznání, stejně jako lidé získávají z víry. Není tedy vadou na kráse, že lidé aspoň někteří hodně věří a jdou životem nevyslyšeni, protože jejich víra je vírou druhých, kteří nedokáží dát všemu co si zaslouží. Tento poznatek udělá každý vědomý člověk, který se bude snažit měnit svět tak, že by byl přístupný Bohu a jeho systému života, který panuje ve víře. Do této doby budou lidé hluší a slepí, bohužel. Není to jen jejich chyba ale chyba společnosti, která odměňuje ty, co nic netvoří a jen parazitují na činnosti druhých.
Moje závěrečná slova budou o člověku:
Jeden člověk, říkejme mu Adam, byl člověkem, který byl jako druhý, ale jen co tuhle myšlenku vyslovil nabyl přesvědčení, že je výjimečný. Jak k tomu dospěl? Uvěřil víře, která protíná hmotu, že jedinec je jedinečný tím, že bytuje. Ale já jsem, oponoval člověk. Jsem a přesto nebytuji, protože bytování je pobyt ve hmotě, kdežto jsem, je poznatek ducha.
