Jsem člověk, co s tím? (pracovní název)
Bylo nebylo, začátek je pohádkou a člověk, který byl. Tento člověk se snažil vše chápat tím, že žil a dával všemu co jest zapotřebí. Tato verze bude o člověku vědomém.
Rozhovor:
P:
Na člověku je krásné právě to co je, tedy jeho vědomí člověka, který jde se svým stvořitelem.
S:
Pochopil bych tuto větu tak, že člověk je plně ve vědomí Boha, které žije životem jeho, jako svým.
P:
Na druhu stranu člověk nedokáže být jak on tím, že bude dávat všemu co jest zapotřebí. Velikost člověka je daná a je to jen člověk, chtělo by se poznamenat, přesto je to významné, že člověk dokáže být jako on, tedy pokud chce.
S:
Nemohu nic, než souhlasit. Jsou lidé ctící zásady člověka, který dává všemu co je zapotřebí, ale tyto zásady člověk v plném vědomí dosud neobjevil.
P:
Jaké to jsou zásady?
S:
Jedním z nejdůležitějších zásad je poznání sebe sama. Toto nikdo za něj neudělá a člověk je tak na podobné bázi jako ten, kdo jej stvořil.
Dalším bodem je poznatek kvality projevu, který s rostoucím vědomím roste a chtící být jako on bude dávat všemu to co potřebuje a přitom bude poznávat svět z pohledu člověka. Tohle je důležitý moment, člověk nesoucí jméno vědomý, se již nepotuluje světem, ale jde jako člověk vědomý. Jeho vědomost sahá k nejvyššímu poznání sebe sama.
P:
Co takový člověk dokáže?
S:
Dokáže toho hodně, jeho vlastnosti budou životem zušlechťovány a budou se stávat kvalitnější, což je jistě snaha nejednoho člověka. Přitom bude stále člověkem a tohle je důležité místo o kterém bych chtěl pohovořit.
Byl jednou člověk vědomý, přesto se cítil být člověkem, tento člověk a nebyl to člověk, si řekl vždyť jsem jím, tak jsem člověk. Co to znamená, když to pochopil takto? Pochopil to jako nižší vlastnost projevenou, člověk stále za to platí, že patří k nižším bytostem a tato nízkost produkuje poznání tomu úměrné. Však co se dá získat tímto poznáním? Získat se dá lidství, které bude přesahovat vše, co dosud bylo projevené. O to asi tomuto člověku jde, přitom byl by z něho krásný projevený, ale jeho slova byla, budu člověkem a to člověkem vědomým. Tato slova se tak zapíší do dějin jako slova člověka, který buduje svět. Vědomý lidé jsou tu od toho aby budovali. Jejich poslání mezi lidmi je takové, že dávání není jen takové obyčejné přijmutí a vydání ze sebe, ale že tato věc se mění, podle toho jak ji chápou. Přitom jejich pochopení je takové, že dokáží dávat to co nebylo stvořeno. Takto jdou lidé vědomí.
Byli to lidé, kteří chtějí uchopit stvořitele a přitom sami sebe a proto jdou. Tato cesta je cestou obou stran, které vydají co mají vydat. Takto se dá charakterizovat člověk, který buduje svět rukama, svým vědomím, které je vědomím všeho co bylo stvořeno.
