Ještě není pozdě, pořád máme co ztratit a život na konec bude, to jediné co nám zůstane

Tato úvaha je trochu netradiční a vychází ze situace, která plyne časem, že válka je blízko tak, že lidem dýchá na záda.

Co přinesl čas (pracovní název)

Je toho hodně co přinesl čas. Jedním ze základních poznatků člověka bude, že by mohlo být hůř, než jsou představy člověka. Co mám na mysli? Je to válka, co hrozí světu a buďme konkrétní. Není to válka nijak vzdálená našim domovům, ale válka, která se dotýká nás. V čem? V tom, že se válčí v životě stejně jako na bojišti a život se stává jedním bojištěm. Válka tedy není nijak daleko, ale jsme její součástí? Mohli by jsme říci, zastávám život, tedy jsem v míru, ale je tomu tak skutečně? Poznatek míru může udělat člověk vědomý, který si uvědomuje co je to válka a jak vypadá. Lidé totiž nechápou válku jako něco co se jich nedotýká, ale čím žijí. Je to jejich volba být ve válce se vším, ale volba člověka by měla být, žít v míru a být v míru s celým stvořením. Jedině takto jde charakterizovat mír. Tento mír je v duši a v těle, které duši následuje. Je tedy na lidech co chtějí dosáhnout, jestli války, nebo míru, který je trvalý tím, jak trvalý je život. A život je věčný, jak bych poznamenal.

Co udělat s těmi co říkají, že jsme ve válce? Ne my, ale o ni jsou ve válce, jejich válka není naší, ale jen jejich, která probíhá tím, že nechápou mír. Mír je pro ně sprosté slovo, protože nechtějí budovat hodnoty, ale chtějí bořit. Jiný výklad zní, že ten kdo je ve válce je člověk chorý, protože válkou se rozumí otupění duchovnosti a nabytí moci toho, kdo se nesmí světu projevit, dokud nepřijde jeho čas.

Tento čas nepřijde dokud lidé sami jej nepovolají, a nebudou lidé bdící, ale lidé chtící víc, než je u lidí obvyklé. Tito lidé jej vzývají a přivolávají jako svého chlebodárce a lidé, kterých se to týká trpí, protože jeho čas stejně přijde, bude to čas zkoušek, které na lidi seslal Bůh. Tento čas bude charakterizován tím, že lidé odpadnou od víry v Bohu a budou oddání světu jako Bohu, které není světem, ale modlou o blahu, toho kdo přijde.

Tímto bych tuto rozpravu ukončil slovy:
Buďte jako ten kdo vás poslal a buďte lidmi, kteří dokáží vážit, není člověka, který to nedokáže, jsou jen lidé, kteří nechtějí, protože by museli přijmout jeho míru světa a to se nikomu nechce, tak hluboko jsme klesli.