Když selže zastupitelská demokracie, nastupuje přímá demokracie? (pracovní název)
Jednoho krásného dne se člověk probudil a nebylo to ze sna, i když takový sen bych přál každému, ale do reality, která panuje. Tato realita bude tvořena tím co vytvoříme jako lidé a bude opět o práci jako všechno.
Na zasedání proběhlo mnoho návrhů a jedním bylo ujednání zabývat se přímou demokracií jako systémem řízení. Proti bylo jen několik lidí a většinou ti co si nedokázali představit co takové řízení obnáší. Proto vzniká tento článek, který by měl ve formě úvahy ozřejmit to co se děje v přímé demokracii a co přímá demokracie není.
Na rozdíl od zastupitelské demokracie má přímá demokracie řadu výhod. Jednou z výhod je poznání dobra a zla v osobě toho kdo pronáší rozhodnutí, stejně tak lidí co budou toto rozhodnutí přijímat. Proč tomu tak je? Je tomu tak proto, že lidé jsou si vědomi autority, která se rozhoduje podle podkladů, které má k dispozici. Tato autorita by měla pracovat tak, že bude o svém návrhu uvažovat jako člověk vědomý, který bude posléze vybrán jako strůjce dané myšlenky. Není to tedy tak, že každý se hodí pro cokoliv, ale že myšlenka si hledá svého člověka. Toto pojetí je zcela odlišné od zastupitelské demokracie, kdy člověk si myslí, že dokáže vše a chybí jen moc k provedení úkolu. Většinou po tom co moc dostanou, selžou, protože nikdy nevědí co mají dělat a byli ovládání zákulisními nitkami v tom co si mají myslet a ne to co vědí. Je tedy přímá demokracie vládou odborníků? Je a není, odbornost zatemňuje mysl, zní poučka každého oboru, proto by vykonávat funkci rozhodovacích pravomocí by měli, lidé, kteří nejsou specificky zaměřeni a jejich obor je život sám. Pro koho je tedy tato práce určena? Určena je pro ty, co mají poznatky života za života vybudované tak hluboko, že život sám je pro ně velké překvapení i poznání zároveň. Kdo potká takové lidi nabude dojmu, že jsou jako všeználci, přesto dokáží chápat situaci z pohledu hloubky člověka i Boha. Tedy budou zárukou toho, že budou dávat všemu co si zaslouží, protože jejich život je jako jeho život, toho kdo je poslal na zem. O těchto lidech by se dalo napsat hodně, bohužel nejsou tak rozšířeni jak by se mohlo zdát.
Kdo jde v mých šlépějích, zeptal se stvořitel? Jsou to lidé věřící všemu čeho se dotkla jejich mysl a lidé dávající všemu co si zaslouží, ne podle důležitosti, ale podle potřeby aby byla splněna podmínka bytí. Tohle se týká všeho. Kdo pochopí tuhle podmínku, uvědomí si, jak málo máme vědomých a věřících lidí, kteří jdou životem jako pohádkou, přitom pohádka je zdrojem zkušenosti i života pro takové lidi. Kdo tedy jsou? Jsou to lidí s velkým lidstvím, kteří dokáží přesvědčit druhé o tom co dělají tím, že dané věci rozumí tím, že jsou jako on a přitom člověkem. Kdo poznal takového člověka, může mluvit o štěstí, protože skutečných lidí je pomálu.
Právě o takových lidech je přímá demokracie. Je to tedy výhra, nebo slepá ulička vývoje? Je to cesta, která na konci by mohla být lepší než současný stav. Tito lidé jsou všudypřítomní a dokáží dávat celými hrtsmi, kde jiní jsou skoupí a stojí opodál. Tito lidé jsou Bohy na zemi a jsou jako lidé.
První bod byl probrán. Nyní se zaměříme na druhý bod, který je důležitý tím, že nastavuje systému zrcadlo co by mělo být a co být nemělo.
„Jednání bude probráno později, znělo vzduchem, takto vítá člověk člověka, který se snaží pochopit situaci, která nastala.“
Těmito slovy bude častován každý, kdo bude ochoten připustit, že přímá demokracie má šanci na úspěch. Pro pochopení musíme jít dále. Lidé budou jako ty a já, zkrátka budou lidmi pokud dojdou ve své snaze do míst, kde přebývá moudrost.
Tato moudrost se bude vyznačovat pojetím světa jako jednoty, kde bude místo pro všechny co budou chtít tuto jednotu sdílet.
Tato myšlenka bude muset být vysvětlena. Její vysvětlení je takové, že člověk ve své pýše bude nadále dělat věci jak umí, přesto jak půjde čas, bude chápat jednotu takovým způsobem, že jednota bude jím. Tehdy, až si tohle člověk uvědomí, bude jednota skutečným projevem světa. Do té doby je tato jednota vyhrazena jedincům, kteří chtěli pochopit víc a nebáli se pro to něco udělat, ne jen mluvit, ale vykonat dílo, které přesáhne jejich životy. Toto dílo pak bude mustrem pro budoucí generace tím, že tento člověk dokázal pochopit jednotu způsobem takovým, že dílo je vskutku dokonalé a přesahuje rámec vědění člověka.
Přesto takto by mohlo začít pojednání o člověku, ale co to má společného s přímou demokracií?
Jednání bylo proběhnuto a stále nic nevíme, znělo unisono. Jak chápat tato slova?
Jednání je poslem zpráv, které nese život a život si přeje aby jednání bylo o životě. Nejde tedy nic probrat jednáním, ale přednesem moudrosti, která se ukrývá v lidech. Takto se musí přistupovat k přímé demokracii, buďme lidmi v každý čas. Tyto slova budou zapsána do života jako významná v momentě, kdy je lidé pochopí. Do té doby se musí lidé spolehnout na lidi, co Ví. Tito lidé budou etalony kvality, která bude vycházet z část z nich a zčásti z Boha, který je, a bude cestou pro takové lidi. Tato cesta nebude nakonec jen jejich, ale dokáže se o tuto cestu podělit. Co vidíme dnes? Dnes vidíme zhůvěřilost mocných, kteří si neumějí ani zavázat sami tkaničku u bot, protože pro svou pýchu se nedokáží shýbnout.
