Zastánci přímé demokracie také často předkládají jako argument pro zavedení zákona o obecném referendu specifický případ Švýcarska. Jsou tu ale i jiné země, které od obecného referenda naopak ustupují. Např. Nizozemí. Příklad této země varuje, že referenda nejsou správná cesta, která nutně dovede zemi do Švýcarska. Naopak, ukazuje, že může brzdit fungování demokracie a může narušit právní stát. Dokonce i v samotném Švýcarsku tomu tak minimálně v jednom ohledu bylo. Jedním z důsledků přímé demokracie bylo i to, že na celostátní úrovni bylo volební právo pro ženy zavedeno až v roce 1971 a v jednom z kantonů dokonce až v roce 1990 až na základě rozhodnutí soudu.Přímá demokracie není pomyslný vrchol demokracie, nevede k lepší správě země ani ke kvalitativně lepším rozhodováním. Navíc je asi fér položit si otázku, proč ho některé subjekty navrhují a jiní odmítají? Ti první doufají, že referendum může být užitečný nástroj k tomu, jak dosáhnout svého cíle, kterého by v poměrně složité proceduře zastupitelské demokracie jen velmi těžko dosáhli. Ti druzí se po zkušenostech z historie v některých zemích zcela oprávněně obávají zneužití referend. Ne náhodou si leckterý autokrat nechával schvalovat své kroky v referendech. U referend chybí jasná odpovědnost. Politika mohu za špatné rozhodnuti příště nezvolit. Anonymní lid vyměnit nelze a jediným opravným prostředkem v případě rozhodnutí, které se časem ukáže jako nesprávné, je referendum nové. Pramen :PhDr. Marek Ženíšek, Ph.D.,