Jiří, myslíte to nepochybně dobře. Pravím, že tak tomu není a je tomu dokonce dobře. Co je to láska? Pocitový vjem, poddruh. Pravda, stojí výše jako libý stav pomatenosti - Zamilovanost. Láska je o cosi výše a univerzální. Možno orientovat na - Sovětský svaz, ženu - dnes i muže, přírodu, alkohol, senátora. Prostě cokoliv ...

Za hodnotnější a stav vyšší opovažuji - Vnitřně přesvědčenou schopnost sdělit - "Vážím si tě"! Vážně si myslím, že tam už to dostává -ty skutečné grády. Opět možno dosazovat si. Zřejmě nejlépe pak - Ženu, jako matku dětí muže svého, pochopitelně rodiče, samozřejmě i přátele. Prostě lidi, kteří něco rozumného a dlouhodobého předvedli ...

Určitě pak bude nutné, absolvovat ty 2 podstupně. Zamilovanost a lásku. Především jako poznání, ze stále o vrchol nejde! Souhlasím, pak se může propracovat i k Bohu. Pokud ovšem nerespektuje ty bytosti živé? Pak asi jde o prosté sobectví. Ne zřídka alibi. Opravdu -Nic proto ničemu. "Může si člověk vážit Boha? Nebo je nucen jej pouze milovat" ... ?

Opravdu neprudím, naopak. Pokud naleznete odpověď, budu jenom potěšen, děkuji BM ..

Racionalita vs. řekněme duchovno? Věčný boj, tady se úplně neshodneme, Miroslave. Byť text pana Herblicha mi úplně nesedí.