Jednej jako člověk, když myslíš na druhé

Nebude-li systém lidství fungovat, nikdy nebude fungovat vláda lidu, která vychází z právě onoho lidství, kdy vše dostává podle svých potřeb a zásluh.  

Systém, který připustí vládu lidu, může fungovat (pracovní název)Složitá otázka dá jednoduchou odpověď. Vše jde, pokud se chce. Těmito slovy budu častovat stvoření a budou to lidé, kteří budou chtít tuto myšlenku naplnit. Ale jak ji naplnit? Dala by se naplnit prací na sobě i druhých. Kdy nejde cokoliv zahazovat, ale použít jako dobré, jen v míře která dané věci přísluší. Je spousta měr, přesto jedna vítězí. A to láska. Tato míra je nejvyšší  a lidstvem chápána různě. Lidé tak chtě, nechtě musí pochopit i tuto míru, která je nejvyšší, tak vysoká, že i Bůh se sklonil. Její vysokost dává tak záruku toho, že jdeme správným směrem, pokud ji pochopíme. A nyní padne důležitá otázka: Jak udělat, aby láska byla přístupná a stejně tak správně pochopena?Tohle je nejtěžší úkol člověka. Jsou různí lidé, přesto mohu říci, že většina lidí se tomuto úkolu vyhne, proč? Protože jak cítí, je tohle nejtěžší úkol jaký si člověk může dát. Dát lidem lásku a přitom systém, který by byl lidský. Taková láska je nemožná, zdálo by se. Přesto možná je. Nyní napíši pravidla podle kterých se musí postupovat, aby láska byla přístupná všem:

1. Pravidlo zní: Nechtěj po lidech nemožné, ale dej jim právě to, co dokáží pochopit. Lidé jsou lidmi proto, že láska se kterou pracují je jen jejich, není druhých. Taková láska má spoustu omezení, přesto mohou dokázat vše.
2. Pravidlo zní: Kdo jedná s lidmi, musí být připraven na vše. Lidé jsou jako Bozi, kteří nevědí co chtějí. Nejde o to je přesvědčovat co mají chtít, ale musí pochopit, že kudy jdou je dobrá cesta, která není lemována plakáty vítězství, ale těmi vítězi budou oni sami.
3. Pravidlo je vysloveně lidské: Kdykoliv přijmeš pravdu, porovnej ji se skutečnou pravdou a to nejlépe tak, že projde celou společností.

Další pravidla nejsou tak důležitá v tuto chvíli. Lidé proto nechtějte vše, ale jen to co dokážete přijmout a něco navíc. To navíc, je útěcha, že cokoliv nechápu pochopím posléze, když budu opět chtít.Těmito slovy se rozloučím a popřeji lidem hodně zdaru v životě, kdy lidství musí vykvést jako květ prvního jarního stromu. Bude sice nepatrný a bude ošlehaný větrem, přesto to bude květ důležitý, protože vykvete na pochopení lidí.Děkuji za pozornostJ.H.