Naslouchej tomu, kdo tě poslal, tvé slovo je i mým

Jsou lidé, kteří hledají upřímně, ale jsou i lidé nehledajíc nic. Takové lidi má rád taky, protože nemohou všichni jen hledat, ale někdo musí i pracovat.

Jednej jako člověk co ztratil víru (pracovní název) Kdo to byl, co pronesl tato slova? Byl to člověk, který nalezl něco víc, než jen víru. Co by to mohlo být, zeptal se jeden člověk druhého? Mohlo by to být poznání víry, kdy víra by nebyla již vírou, ale věděním. Taková odpověď by stačila člověku, který má rád jednoduchá a rychlá řešení, nic pro čtenáře mých textů. Jak to tedy je ve skutečnosti? Ve skutečnosti se víra nikam neztratí, jen nabyde důležitosti jako mantra Boha. Bůh tedy převezme víru člověka  a člověku tak uvolní ruce. Tohle neprobíhá jen s vírou, ale dotýká se i jiných oblastí života člověka. Nyní, by bych se měl zeptat, co je tedy víra, ale odpověď již znám. Je to víra, která již není moje, ale je společná s tím, kdo mě poslal. Taková víra nebude jako běžná víra, která říká, jsem a budu, kdo je víc? Ale říká, jsem a budu, tedy vzájemnost života s tím kdo mě poslal. Taková síla vyplývá z úst člověka i Boha. Přeji Vám hodně zdaru v hledání víry, která již nebude vírou vaší, ale společnou.   Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám hodně zdaru v tomto dni. J.H.   ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Soustava pohádek je slovo, které pochopí celou věc přesněji než jiné slovo Perex: Nejde o to pochopit pohádky, ale naplnit jejich proroctví o moudrosti lidstva, které nabude síly jako ten, kdo je i není.  Pohádky za minulého režimu byly moudré, co se s nimi stalo dnes? (pracovní název) Pohádky mají jedno společné, sdělují lidem moudrost. Ty za minulého režimu byly moudrostí projevenou. Stalo se tak poznání poznáním veřejným, i když systém takovou moudrost nevyžadoval, lidé ji ctili. Co se děje dnes? Dnes se děje přesně to co bylo předpovězeno, že vše co jde musí dojít na konec, aby mohlo se začít znova od začátku. Takové proroctví bylo uděláno nespočetně krát, ale zatím se nestalo toto proroctví pravidlem pro tolik zemí. Většinou se to týkalo malých oblastí či jednotlivců, ale dnes to proroctví zasahuje mnoho států, skoro celou Evropu. Co je příčinou tohoto proroctví, aneb co bylo a zase bude? Bude to po čem lidé touží, po moudrosti lidské, která se zrodí z toho všeho zmatku. Tato moudrost již pramení z některých lidí a tito lidé jsou tak zárukou toho, že moudrost lidská je nevyčerpatelný pramen, jen chtít ji objevit. Omlouvám se o tom to odbočením, ale lidská duše chce být taky poznána. Proto se vrátím zpět k pohádkám. Na jednu stranu, jsme byli jednu dobu pohádková velmoc a lidé netušili proč. Tato úvaha nás provede onou moudrostí vloženou do pohádek doby minulé. Doba minulá přála změnám, tyto změny nepřáli lidem, jak si to vysvětlit? Vysvětlení je jedno, zatímco lidé doufali, že našli systém, který jim umožní poznat vše, vedoucí lidé zklamali. Tito lidé nedali všemu to co potřebovalo a od toho se rozjelo ono soustředění na pohádky, jako to co mělo být přineseno. Pohádky tedy promlouvají k nám řečí dnešku i minulosti. Co nám přinášejí je již lidem zřejmé, aspoň těm co pochopili. Ono pochopení tak učiní z pohádek realitu, protože jinak nemůže ani postupovat vývoj. Kdyby lidé dnes tušili co dnešními pohádkami sdělují světu, nikdy by je netočili, alespoň ne v takové bídě jaká panuje. Co říci závěrem. Soustava pohádek je skrytá v člověku a jak člověk věří, tak se víra naplňuje. Tato víra je posloupností kroků člověka i Boha, který si přeje být prostřednictví tohoto způsobu poznán.   Tímto bych se rozloučil a popřál bych lidem hodně pěkných dní v tomto roce. Děkuji za pozornost.  J.H.