Socialismus pro 21. století III.

Kdo pochopí člověka pochopí i jeho kroky, které se budou odvíjet od systému ve kterém žije..........

Kdy svrhnout vládu (49:24 minuta)
Na tuto otázku se dá odpovědět jen otázkou. Co se tím získá? Získají se tím politické body, které budou body druhých jak to tak většinou bývá. Mohu si v tomto pohledu za predikovat, když řeknu, že vláda, která je u moci nyní, nebude svržena a bude odstraněna tím, že bude naprosto neschopná. Tento moment je velice důležitý. Na tomto příkladu si každý člověk uvědomí, že vláda se nedá svrhávat, ale že je potřeba nahradit jen systém jiným. Tento systém, který panuje se nedá popsat v jakém je stavu. Tento stav je zoufalství mocných, že neví kudy dál. Je tu krize a na odpověď krize je většinou válka. Tahle válka tak nebude válkou lidí, ale válkou mocných proti lidem. Tohle bude ona změna systému, která bude nastavena. Dokud to lidé nepochopí nedojdou lidé klidu. Zatím to nevypadá, že by lidé pochopili tohle vše a lidé jdou. Jdou světem jako zmámení a neví co se s nimi děje. Na vině jsou oni sami, že nechtějí dávat všemu co jest zapotřebí.

Máme svoji budoucnost ve vlastních rukách? (53:54 minuta)
Naše ruce jsou holé, jediné co máme v rukách je náš politický systém, který bychom měli pochopit  a propagovat. Je to jediný způsob jak naplnit ono přísloví, že máme holé ruce. Máme, ale můžeme je naplnit tím co jsme. Jako lidé tvoříme dějiny tím, že chápeme skutečnost, která kolem nás plyne. Kdo si dal práci a pochopil onu skutečnost, ten již ví, že jediná změna může probíhat přes změnu systému. Teď jde jen o to nabídnout lidem změnu, na kterou tak dlouho čekají. A jaká by to měla být změna? Ta změna je dosažitelná, kdy každý člověk si může odvodit co znamená. Bude nutné naučit lidi znovu myslet, ne o tom co si dám k večeři, ale co dokáži jako člověk. To dokázání má velký význam, je to mantra člověka v našem prostoru, že dávám do rukou to, čemu věřím.

Pojem racionální optimismus (54:20)
Tento pojem je definicí rozumu komunistů. Bohužel, mohu říct jen toto. Kdo by chtěl pochopit víc, ať si udělá představu o stavu ve straně v současné době a pochopí kam je tento druh optimismu dovedl.

Jaký bude význam postindustriální společnosti? (55:21)
Na tohle existuje jediná odpověď. Lidé si dávají takové úkoly, které nemohou splnit a přitom existují úkoly, které leží nám přímo u nohou. Jediný rozdíl  je v lidech, kdy lidé nechápou to co se děje. Lidé tak nezastávají úkoly dneška, ale úkoly, který jim dávají mocní. Být člověkem ptám se jinak. Např. Co mohu vykonat jako člověk? Co by bylo dobré udělat nejen pro sebe, ale i druhé? Na tyto otázky se dá odpovědět souhrnně jedním slovem. Je to láska, která nás provází a buduje tento svět. Kdo ji pochopí, najde odpověď i na otázku co mám dělat.

Nadhodnota nebude závislá na fyzické práci (55:50)
Tento termín definoval Marx a Engels. Pod tímto pojmem se dá schovat, kde co. Bohužel to nezobrazuje pravý stav věcí. Pravý stav věcí zobrazí jen komplexní náhled na věc. Což znamená, že nadhodnota je definicí mnohosti ve světě, kde je vše konečné, tečka.

Nepotřebnost člověka ve výrobě a distribuci (56:03)
Tato nepotřebnost je dočasná. Stejně jak jde vývoj, půjde i potřeba člověka pro úkoly, které se budou dotýkat každého z nás. Je to síla, která vyvěrá ze všeho, jen ji správně uchopit a poznat. Od toho se vše vyvíjí a mění. Co je trvalé je mrtvé.

Umělá inteligence, dar nebo prokletí? (56:49)
Dar je darem tím, kdo jej jako dar pochopí. Kdo si uvědomí sílu daru, ten pochopí i jeho funkci. Lidé, kteří se bojí všeho, budou se bát i nyní. Pro tyto lidi mám radu. Umělá inteligence je umělá a nemá s přirozeností života co do činění. Kdo se jí bojí nechápe život a jeho důsledky. Ta hloubka života musí být vyzdvižena a poznána. Proto se bude umělá inteligence bude rozšiřovat jako mor, protože lidé nedbají na moudrost ani na Boha. Jednají jako by nebylo zítřka.

Nový manifest komunistické strany (57:27)
Nový manifest je dílo, které spatří světlo světa teprve tehdy až lidé ve straně uvěří. Bude to klíčové co se má vykonat. Do té doby není žádná síla, která by takový dokument vytvořila. 

To čemu uvěřit je spousta věcí co do této doby zanedbávali. Je toho vícero, přesto několik věcí vypíchnu, jak se říká. První bod je poznat problémy se kterými jako strana jdeme. Poznat je  a pracovat na jejich odstranění a ne se nad nimi tetelit blahem, jako nějakým zlatým teletem. A o čem mluvím? Mluvím o vaší připoutanosti k rozumu, který již není rozumem, ale senilní záležitostí člověka, který nezmoudřel. Taková je pravda a budete-li se za tuto pravdu zlobit, pak je to skutečná pravda.

Druhým bodem stejně důležitým je postavit se k problému čelem a neposílat druhé, aby vykonali to do čeho se nikomu nechce. Zkrátka nebýt pasivní složkou stvoření, nýbrž aktivní. Tohle a vícero věcí je k zamyšlení.

Obnovit komunistickou výstavbu jaká byla v roce 1960 (58:21)
Taková obnova je zhola nemožná, protože daný čas vypršel, není možné vstoupit dvakráte do stejné řeky. Proto se vše bude vyvíjet takto: Pod taktovkou nového manifestu, který musí být vytvořen se zrodí nové hnutí, které způsobí revoluci. Taková revoluce je možná jedině tehdy, když lidé uvěří a tohle bude hlavní úhelný kámen lidí ve straně. Budou se muset sami naučit věřit tak, že nadchnou jiné, ne věřit frázím jak bylo do teď obvyklé, ale životu, který nese poselství. To poselství zní: 

Buďme lidmi a budujeme svět lepší než je, tohle je mantra člověka, který již není člověkem, ale poslaný tím, kdo je a není.

Kolik lidí pochopilo Marxe? musíme mít vizi. (59:10)
Kdo pochopil Marxe? Myslím, že mnoho lidí to nebylo, protože by nemohli se vším tak bezmyšlenkovitě souhlasit. Tohle je záležitosti víry, kdy člověk uvěří a nechápajíc pravdu jde jako slepý světem. Tohle postihlo lidi ve straně, nechápajíc život.

Jak se dostat dál ke komunistické budoucnosti? (1:00:27)
Tato myšlenka komunismu, musí být zavržena, protože se bude dál odvíjet život jako by v socialismu, kdy skutečné sociálno bude páteří každého člověka. Člověk se tak stane ne komunistický, ale socialistický, protože bude chápat myšlenku sociálna jako myšlenku, která je prodchnuta společností, která chce něco dokázat. To dokazování se děje přes výzvy, které lidi udělají  a my jim musíme naslouchat, aby naše kroky byly společné. Tato myšlenka je tvořena myšlenkou socialistickou, která se stane realitou v době, kdy lidé budou chtít a pochopí tuhle vizi společnosti. Kdy tomu tak nastane se nedá přesně určit. Jsou jisté náznaky, podle nálad ve společnosti, že se taková doba se blíží, přesto bych byl opatrný, protože tahle myšlenka skutečně musí rezonovat s celou společností. Na samý závěr bych dodal, že myšlenky jak je prezentuji jsou myšlenky, které budou ovládat celou společnost, přitom pochopeny budou jen zčásti, protože ty nejhlubší na svůj čas teprve budou čekat. 

Tohle jsem chtěl sdělit, tohle jsem měl na jazyku.

Budoucí komunisté by měli být průkopníci v nekapitalistické budoucnosti, nikoliv jen členy strany (1:00:46)
Tato otázka se vyřeší sama. Lidé pochopí kudy vede cesta. K tomu jim pomohou moje texty, které ukazují nejen cestu, ale i vývoj člověka. Člověk tak dokáže mnohé pokud bude chtít. Od tohoto chtění se bude odvíjet i status člověka. Kdy komunisté by měli být mezi prvními lidmi v tom pochopit svět tak, že budou jako průkopníci. K tomu je potřeba vhled do hloubky života. Dříve k tomu sloužila Bible, dnes tu jsou moje texty, které budou ukazovat lidem cestu, která je cestou nejednoho člověka. Tento člověk, který vyjde z tohoto pochopení jako vítěz, nebude člověkem, ale člověkem, který Ví.  Tento termín jsem mnohokrát vysvětlil a proto se nebudu k němu vracet. Jen doplním, že mezi vím a Vím, je diametrální rozdíl, kdy Vím, které má velké písmeno na počátku je skutečné vědění dobrého a zlého, zatím to s malým v, je o tom že člověk nepochopí, ale bude zastávat pozice jako doposud.

Možná je dnes ve společnosti mnohem více komunistů, než na jakékoliv schůzi. (01:01:44)
Tato myšlenka je originální a odpověděla si sama. To co lidé chápou je sociálno a k tomu mají blízko. Pokud budeme jako komunisté zastávat stejné pozice, otevřeme cestu k lidem na takové úrovni, že budou jako my.

Komunista může být ateista, ale nesmí být bezvěrec (1:02:18)
Tento výrok je pochopením skutečnosti, že víra je zakladatelka života věčného. Kdo pochopí víru pochopí i život, dalo by se říci. Tedy, člověk jako bezvěrec pokud žije vírou je na takové úrovni, že dokáže být s vírou jako s Bohem. Taková víra je vírou v to co žiji a dostáváme se k meritu věci. Co je to víra? Víra je poznatek, který vysvětlí život v jednom slově. Kdo pochopí ono slovo, najde víru a najde i život. Proto hledejte víru abyste našli slovo, které vás oživuje. Kdo je najde, nemusí hledat Boha, protože najde život.

To je celé vysvětlení této problematiky.

Musí mít víru ne v Boha, ale v tu víru komunismus. (1:02:29)
Tato myšlenka musí být rozvedena. Poslouží k tomu jeden příklad: 
Byl člověk, který byl a nebyl. Jak to souvisí s vírou v Boha? Souvisí to tak, že vírou v něj je to co tvoří život, přesto to není život. Život je tak Bohem a přestože nemůže být jako on, může mu přinést stejné poznání jako Bůh. 

Kdo pochopí tuhle myšlenku dokáže žít život věčný i bez Boha, přestože poznání Boha člověka povyšuje tak, že nedokáže již žít bez něj.

Kapitalistická víra v trh, vlastnictví a zisk. Oni snad do teď věří že trh vše vyřeší, kdy věří i tomu, že kapitalista je sociálně spravedlivý, když nabízí lidem práci. (1:03:14)
Bohužel toto poznání dovede lidi do slepé uličky. Lidé jsou už takoví, že jdou cestou, která nikam nevede a nedbají varovných znamení. Takoví lidé, když jsou na vedoucích místech, skončí to špatně. Tímto bych tuto otázku uzavřel, ne proto, že by se nedala rozvíjet dál, ale že bych mohl říci něco z budoucnosti, co by mělo zůstat tajemstvím.

Jaký by byl vývoj kapitalismu, kdyby nebyl spojen s římskokatolickým náboženstvím, ale třeba s Budhismem? (1:03:46)
Tato otázka je zásadní, pro pochopení dneška. Kdo byl Ježíš? Ježíš byl prorok, který nemohl dát víc než víru, kterou dával jako sám sebe na oltář Bohu. Tímto bych mohl pokračovat, jenže co udělali lidé? Lidé nepochopili myšlenku toho, že každý člověk je jako on a chtěl být každý podoben tím, že bude víc brát a ne dávat. Tímto byl ustanoven řád, který vládne světu ve smyslu římskokatolické církve.  Byly odnože církve, které se snažily toto prokletí zvrátit, ale jak víme, nedostalo se jim sluchu a zapadly do zapomnění. Proč asi? Protože lidé byli tací, že potřebovali mesiáše, který jim bude dávat rozřešení jejich poklesků, aniž by cokoliv víc udělali. Tato víra bude muset skončit a vše nasvědčuje tomu, že končí a stojíme na prahu velkých změn. Tyto změny se ctí a jsou změnami takovými, že postaví celou společnost před novou výzvu. Ta nová výzva bude ve smyslu, nalezení sebe sama a chtící poznat více budeme jakoby lidé žili v socialismu. Jen takovou vírou v pochopení sebe sama dojdeme dál, kdy Ježíš nezmizí z naši životů, ale na opak bude nalezen v tom co děláme a co tvoříme. Zkrátka to bude opět nalezení, jeho otázky života, života tvořivého a budoucího, který bude životem všech.

Zelená víra, nabízející svobodu a spravedlnost v chudobě. Pod tlakem liberalistických práv, došlo ke spojení boje proti drancování přírody s prosazováním individuální svobody, což bohužel, když dva dělají totéž není to totéž. Představovali si svobodu i pro individuální formy jednotlivce, bohužel i v takové podobě, např. rozhodování o svém pohlaví. (1:04:43)
Tato teorie o svobodě je zvrácená. Nemá nic co do činění se svobodou a zavádí teror mocných. Kdo nepůjde tam kam mu ukážeme, bude žít na okraji společnosti. Tohle ani za socialismu nebylo možné, socialismus nikdy nedělal rozdíly mezi lidmi a dělal vše proto, aby lidé tvořili masu, která ví a chápe socialismus jako dobrodiní, za které se může postavit a o které se může opřít. Taková víra se bude do budoucna uplatňovat čím dál častěji. Nastane rozvoj takového myšlení, kdy lidé si uvědomí, co příčinou jejich problémů a sjednotí se v myšlence socialismu pro všechny. Tento nový socialismus nebude dán mocnými, ale bude vyvěrat z lidí jako jediné správné řešení problémů, která nastavili mocní. Taková víra bude utvářející budoucnost a lidé si ji budou vážit jako nového pokroku, který jak doufám jim již nikdo nevezme. Jak říkám, bude záležet na tom jak pochopí moje texty, protože v tom je zakopaný pes toho, kdo jsme a kam jdeme. Takové texty budou v daleké budoucnosti utvářet společnost v hojné míře. To, že je dnes píší právě dnes, je známkou průkopnického jednání, které se ukáže jako jediné správné.

Představitel nové společnosti by měl být spíš vizionář než prognostik. Stávající formu vlastnictví musí nahradit jiný institut, jiný nástroj. (1:05:06)
Dávní lidé věřili. Současní nevěří, přesto jdou. Jak je to možné? Možné je to proto, že lidé již chápou novou společnost, která by měla převzít otěže. Tímto bych víru i porozumění ve víře ukončil.

Společenský rozvoj, by jsme měli hodnotit ne podle HDP, ukazatelem materiální spotřeby, ale mírou přiblížení se skutečných potřeb člověka, jeho zdraví, spojenosti a rozvoje, uplatnění svých schopností atd. (1:05:37)
Rozvoj člověka nesmí mít ukazatel HDP. Tento ukazatel je spotřebou, což je opak toho co člověk požaduje. Tedy kvalitu. Kdy spotřeba je dílem kvality a ne obráceně. Kvalita se tak nedá měřit, ale dá se k tomuto problému přistupovat jinak. Jak? Dalo by se navrhnout řešení v podobě dávání všemu co jest potřeba, ale jak z toho udělat ukazatel? Dalo by se tak udělat podle míry spokojenosti lidí. Lidé sami nejlépe dokáží ocenit systém ve kterém žijí a to tím, že s ním spolupracují na úkolech, které jim předkládá. Pokud úkoly jsou hodné člověka, budoucí společnost se rozvíjí a tvoří základ pro vyšší celky, které opět vzkvétají a podle nich se utváří vědomí lidí. Tato provázanost je tak těsná, že se nesmíme divit, že lidé v současném přebytkovém systému trpí, protože si uvědomují ono prázdno, který tento systém navrhuje. Tento návrh není návrhem, ale produkcí samou, protože návrh se nedá vykonat bez produkce, to jen na okraj. Jak by měla vypadat spokojená společnost? Společnost, která si dá přívlastek spokojená dbá o to, aby její systém vzdělávání byl ucelený tak, že každým okamžikem produkoval kvalitu, která bude kvalitou každého člověka. Tohle nejde udělat centrálně, i když jsme se o to snažili. Do budoucna bude potřeba více decentralizace, tedy i v tomto se bude dbát na onu decentralizaci a větší volnost v ukazatelích kvality. Kdy každá škola bude soupeřit ne množstvím diplomů, ale kvalitou, kterou dokázala lidem předat. Lidé tak sami pochopí systém ve kterém žijí, protože v kvalitě nemůže tvořit nic z toho, co tvoří dnešek.

Pokud má společnost uplatňovat tržní vztahy, tak jen k přírodě a jejím zdrojům (1:05:59)
Tržní vztahy nejde vymazat z mapy. Jsou tu a budou. Je to pojistka systému, že vše bude takové, jaké má být. Nejde se tedy zlobit na tento systém, že vše překrucuje. Ono pokroucení je důležité aby si lidé uvědomili, kde se tvoří chyba. Pokud bychom chtěli udělat systém bez těchto vztahů, bude zvrácený, protože oceňování nejde udělat direktivním příkazem, ale mělo by skutečně vycházet z potřeb lidí. Tato potřeba je nedílnou součástí přírody, tudíž i celá příroda by měla podléhat těmto vztahům. Tím nechci říci, že direktivní způsob oceňování podle potřeby je špatný, jen je potřeba hledat míru v tom co chci dosáhnout. Tahle míra je velice jemná a dokáže potrápit nejednoho člověka. Přesto si myslím, že budoucí generace tento princip pochopí a půjdou cestou vzájemnosti obou systémů, podle potřeb skutečných, které budou potřebami člověka a jeho systému.

Vizionář komunistické společnosti by měl být spíš analytik než popisovač historie. Bohužel se setkáváme s tím, že se popisuje historie a ukazují jednotlivé a špatné stránky a nikdo se nezeptá, co z toho vyplývá. (1:06:45)
Tato otázka je zajímavá. Spousta lidí se ptá co je to ten vizionář. Vizionář je podle definice člověk, který Ví. Tento člověk je člověkem a jde se svým dílem společností, která jej ctí. Je tomu tak doopravdy? Na tuhle otázku si musíme podívat trochu podrobněji. Ta podrobnost bude znamenat, kde jsou takoví lidé. Tito lidé se nacházejí všude kolem nás. Jsou to lidé, kteří hledají a nacházejí moudrost v tom co tvoří. Pokud by jejich moudrost byla dána společnosti, nikdy by nedošlo to do stavu ve kterém jsme. Tito lidé dávají přesně to co umí a to co umí je tak krásné, že by lidské srdce zaplesalo radostí, kdyby mohli žít v pod takovými lidmi. Kde je tedy problém? Tito lidé se z principu věcí nikam nehrnou. Jsou tu výjimky. Tyto výjimky nejsou s to pochopit některé věci, přesto pracují na jejich odstranění, takže i jejich cesta může být cestou ostatních lidí. Tímto bych celé pojednání ukončil slovy: 

Slova jsou jen slova, protože jednání každého z nás je moudrostí samou. Kdo ji pochopí najde v sobě Boha, který jde světem jako ten, kdo byl poslán na svět a tvoří tak svět.

Komunista není dán posláním, ale snahou o potřebnosti a charakteru společenských změn. (1:07:20)
Je to tak. Společnost potřebuje lidi, kteří si budou uvědomovat sílu systému, který si bude říkat socialistický a budou utvářet hodnotu společnosti podle svých kvalit. Tato kvalita není jen jednoho člověka, ale je kvalitou všech. Od tohoto se systém jmenuje socialistický, protože podporuje onu jednotu v tom co lidé činí a dokáže dávat lidem poznání, které vyplývá z jejich postoje ke společnosti. 

Diskuze:
Umělá inteligence je dnes největší problém. (1:10:48)
Toto téma je velice stručné, proto uvedu jen poznatky, které mohu jako člověk nabídnout. Umělá inteligence musela přijít. Je to zákonitý důsledek toho, že jako lidé zanedbáváme to či ono a nedáváme všemu co si zaslouží. Právě na tomto příkladu umělé inteligence mnozí lidé zapláčí a nebudou schopni si představit svět ve které tato inteligence působí. 
Proč tomu tak je? Tito lidé jsou zoufalí sami ze sebe jako ze systému a všeho co je kolem nich. Tito lidé nevidí jádro bohulibosti v tom co činí. A tahle bohulibost je tvořena právě touto umělou inteligencí. Jak to chápat? Chápat se to dá takto: Lidé jako nástroj Boží jsou lidmi ne proto, že jsou inteligentní, ale že jsou jako on. Žádný stroj se nedá přirovnat Bohu, žádný člověk nemůže být jako on, přesto jsme. Jak je to možné? Jsme totiž dětmi Božími, kteří jdou světem jako duše, které hledají kořeny ke všemu co tvoří. Co člověk to názor, ale co převládá? Převládá to, že jako lidé jdeme světem, který nám byl propůjčen k tomu abychom našli to co je potřeba. Proto společnost se mění, protože se mění i potřeby lidí a lidé jdoucí světem by měli chápat tuhle skutečnost. Tahle skutečnost je skutečností toho, kdo chápe přítomnost a budoucnost, která se nedá oddělit.

Na samý závěr:
Uzavírám toto téma tím, že popíši situaci, která panuje mezi komunisty. Panuje tu situace, kdy nechápeme jak dál. Jak je to možné? Nezmoudřeli jsme a nejdeme tak s dobou, která nám říká: „Podívej se jak je vše krásné“ toto podívání jsme nahradili slovy: „Jsme stále stejní a nebudeme se měnit, když není důvod.“ 

Mezi těmito slovy je diametrální rozdíl, kdy slova jsou tvořena tím, že člověk jde a chápe, čemuž se bráníme. Sice jdeme, ale po špatné cestě. Naše cesta by měla být cestou člověka, který Ví. Tito lidé vědoucí, jím říkejme, budou lidmi, kteří povedou svět. Budou to lidé chtící poznat víc, než zabývání se protiklady života. Protiklady života jsou jistě krásné, ale dokáží pohltit vše do své náruče tak, že nevidíme cestu, která je před námi. Proto apeluji na čtenáře, nedejme jim šanci změnit svět k obrazu jejich, ale k obrazu našemu. Náš obraz je obrazem člověka, zatímco jejich obraz je obrazem peněz a konzumu. Lidé si musejí vybrat jaký obraz budou podporovat, jestli cizí nebo svůj. Proto na samý závěr zvolám:

Jsme lidé a lidmi budeme dále, ať se děje co se děje. Toto lidství nám nikdo nevezme, protože lidství je základním stavebním kamenem člověka.

Děkuji Vám za pozornost