Kdo pochopí člověka pochopí i jeho kroky, které se budou odvíjet od systému ve kterém žije..........
Žijeme ještě v kapitalismu, aneb co je to kapitalismus? (29:52 minuta)
Základní myšlenka kapitalismu je taková to: Nedej se a buď tím, kdo jsi. Tato myšlenka byla však za působení doby změněna na tuto myšlenku: Urvi co můžeš, protože jsi chytřejší než ostatní.
Jak sami vidíte, myšlenka se vyvíjela s časem a to ne zrovna dost kvalitně. Na proti tomu základ myšlenky socialismu je dán mnohem výš. Lidé by mohli pochopit, že jediná cesta je cesta socializace všeho, kdy nejen člověk, ale celá společnost bude tíhnout k této myšlence. Čeho jsme však zatím svědky? Jsem svědky toho, že kapitalismus neřekl skutečně své poslední slovo a jeho poslední myšlenka, která se zhmotní bude tato: Nebuď člověk, ale buďte tím čím Vám dáme být.
Tato myšlenka je a bude tou poslední, která z jejich úst vznikla. Po této myšlence bude následovat rychlá degradace a lidé budou chtíc nechtíc přijmout jinou myšlenku a to mnohem vyšší. Jediná myšlenka, která je prověřena časem je myšlenka socialistická s proto doufám a věřím, že lidé ji pochopí jak půjde čas.
Je základem myšlenky socialismu, myšlenka Marxe a Engelse? (30:44 minuta)
Základní myšlenka socialismu byla skutečně definována těmito pány. Tito pánové se dali do role míro tvůrců lidí, kteří chtěli myšlenku, která by vycházela z mnohem vyššího poznání člověka. Tito pánové však zklamali tím, že dali této myšlence rysy, které by neměla obsahovat. Které to jsou myšlenky? Jsou to předně tyto myšlenky, které nejsou s to pochopit socialistického člověka:
- První myšlenkou je hmotné dědictví, tedy, že hmotný projev je základním stavebním kamenem lidství a celého světa. Tato myšlenka je škodlivá a nechápe život v celé své nádheře a kráse, kdy myšlenku ponižuje a dává ji atributy fyzična, kdy myšlenka socialistická, je myšlenkou nejvyšších sfér, kam lidská noha zatím nevkročila. Říkám zatím, protože se doba mění a lidé pochopí tuto myšlenku později mnohem hlouběji než byla definována na počátku. Myslím, že i tento text vnáší do toho problému jasno.
- Další myšlenkou, která zbytečně ponižuje socialismus byla myšlenka komunismu. Tato myšlenka není cílem. Je to jednota v socialismu, kdy člověk pochopí tuto jednotu jako jednotu člověka. Člověk tedy žije jako socialistický občan, ale ve svém nitru je jako by v komunismu. Vím, že tato myšlenka bude pro spoustu lidí nepřijatelná. Tohle celé je totiž jen malá berlička, aby lidé nakonec pochopili co jim sděluji po celý čas.
- Další myšlenkou by bylo zrušení soukromého vlastnictví, myslím, že tuto myšlenku jsem již probral a nemyslím si, že by mohlo by napsáno víc než bylo.
-
Je socialismus určený všem lidem? (31:09)
Na počátku socialismu se zdálo, že tato myšlenka může oslovit každého. Bohužel se ukázalo, že jsou národy, které nedospěli tak daleko a nedokáží socialistickou myšlenku přijmout. Jsou národy západního typu a národy Asie, kde probíhá sice myšlenka komunistická, jako např. v Číně, přesto tahle myšlenka s původní myšlenkou nemá nic společného. Je to individuální cesta nového hegemona, který si bude určovat pravidla podle svého pochopení. Tyto pravidla nejlépe odpovídají povaze dané země, Čína tak pochopila o čem vše je a dokázala socialismus naroubovat na své vlastní postupy a výdobytky doby. Tímto bych toto část ukončil, protože Čína je specifická a nedá se kopírovat, její lidé zastávají myšlenku konfuciánství, která má jiný aspekt, než třeba lidí v České a Slovenské republice. Celkově vzato se dá říct, že socialismus je určen pro slovanské země, kde tuto myšlenku chápou ze všech národů nejlépe a mají přirozené sklony pro její realizaci. Myslím, že jednou nastane doba, kdy bude tato myšlenka opět vzkříšena a dojde na její uplatnění v nové podobě. V podobě nového stylu života, který bude vědomou prací člověka.
Pohled na vlastnictví z pohledu člověka, který Ví. Jak je to se socialismem a vlastnictvím? (33:09 minuta)
Soukromé vlastnictví bylo probráno, je to již dávno co lidé zabředli do soukromého vlastnictví. V dnešní době opět preferujeme soukromé vlastnictví jako jediné správné. Je to tak doopravdy? To doopravdy znamená otázku nad současnou situací. Mohlo by být lépe? Mohlo a nastíním jak. Socializace je socializací celé společnosti, kdy lidé si uvědomí vlastnictví jako závazek a úděl. Tento úděl je člověku dán tím, že věří. Věřící lidé tedy budou schopni pracovat s majetkem jako doposud, kdy nevěřící většina, bude jako mlčící většina schopna pracovat s majetkem na jiné bázi. Majetek nebude lidi dělit do skupin, ale bude vypovídat o schopnostech člověka konat, kdy konání člověka nabude takové síly, že kdo bude vlastnit, si bude připadat jako vyvolený a bude schopen předat svoje poznatky dál v tom co bude činit. Nejde se tedy dívat na vlastnictví jako nějaké schizma, bude to nová doba co řekne:
Podívej se na to, jaké je to celé krásné a jeden se zeptá a komu to patří? Nepatří to nikomu konkrétnímu, protože krása se nedá dělit, takto budou lidé chápat vlastnictví.
Toto pojednání je o otázce vlastnictví, přesto se nedá nezmínit o vlastnictvím společném. Společné vlastnictví bude v nadcházející době znovu objeveno. Bude to zárodek poznatku, že majetek je tím co tvoří, tedy, že vlastnictví není majetkem ale bohulibou vlastností jako takové není určeno každému, kdy člověk se bude rozhodovat podle klíče, ne jestli chci vlastnit, ale bude se rozhodovat podle morálních kvalit a ambic člověka. Podle toho se bude určovat i hladina vlastnictví. Jak je příznačné v době, kdy amorálnost je na koni, si všichni myslí, že vlastnění je jediný zdroj štěstí. Není a poznají to záhy. To je vše co mohu k tomuto tématu nyní napsat.
Rušení individuálního vlastnictví? (34:49 minuta)
Toto téma jsem rozebíral, proto na doplnění uvedu jen toto. Soukromé vlastnictví se musí zachovat jako příklad člověka, který bytuje a potřebuje základní oporu. Nejde zaměňovat systém vlastnění a individuální vlastnění čehokoliv. Bude v každém případě záležet na kvalitě daného jedince k jaké formě vlastnictví se přikloní. Nebude to nátlakem, ale přeformátováním společnosti na bázi dobrovolnosti, kdy lidé pochopí podstatu problému. Uvést nyní do souladu podstatu problému nejde, protože by to bylo příliš rozsáhlé téma, snad později.
Nepodmíněný příjem (36:26 minuta)
Nejedná se o vtip, bohužel i komunisté uvažují v tomto gardu, kdy znevažování práce dosáhlo maxima i mezi námi. V krátkosti naznačím o co jde. Byla doba, kdy lidé museli pracovat, dnes je situace dost jiná a těžká a náročná práce se zjednodušuje a lidé se cítí volnější a svobodnější. Jak tohle souvisí s nepodmíněným příjmem? Souvisí to tak, že lidem se práce nebere, ale ubírá se na její obtížnosti, čímž vzniká více volného času a člověk není zničený prací, která se podobá otročině. Právě tohle bylo motorem přerodu společnosti a právě tohle přivedlo společnost do úzkých. Jak to myslím? Myslím to tak, že cokoliv co zavádí příjmem z ničeho, jen proto, že jsem je znevažování jakékoliv práce. Bude to vzbuzovat v lidech frustraci a pasivitu, kdy aktivita bude vystřídána depresí, k čemu tu vlastně jsem. Právě o to jim jde. Rozklížit lidskou společnost a dát jim impulsy méněcennosti. Lidé budou v takovém systému trpět a nebudou si umět pomoci, protože vše bude podléhat tomuto třídění. Proto apeluji na lidi ve straně. Pochopte, že práce je nejdůležitější dar člověku. Nejde ji nařizovat, ale nedá se s ní ani kupčit. Je to dar a jako takový se musí i využívat.
To je vše co jsem chtěl k tomuto tématu napsat.
Mohl se socialismus vyvíjet na bázi trvale udržitelného rozvoje? (38:20 minuta)
Tato otázka je diskutabilní. Vývoj se nedá předpovědět dopředu. Dají se nastavit parametry vývoje a ty pak sledovat podle stupně rozvoje společnosti. Kdybych si mohl za spekulovat, mohl by klidně nastat tento proces, kdy lidé by si uvědomili důležitost svého počínání. Počínání jednotlivce by tak mohlo ovlivňovat celou společnost. Je tak otázkou zda-li by k tomu došlo, myslím, že by to byl zákonitý vývoj, ale nemohu napsat nic konkrétního.
Kdyby se měl rozepsat o tomto tématu co je pro nás a co přináší, bylo by to téma na dlouhé psaní, proto v kostce:
Pochopit udržitelný rozvoj je jako pochopit svoji malost. V momentě kdy si ji člověk uvědomí, může s ní pracovat a změnit tak chod svůj i společnosti. Stejné je to i s většími celky. Proto si myslím, že tahle cesta je správná. Co bych jen podotkl, že nic se nemá přehánět a poslední nápady jsou vysloveně škodlivé. Na konec to skončí katastrofou, ale tohle bude jiné téma o kterém by se dalo napsat. To téma aby znělo: Vedou nás blázni nebo zaslepenci, kteří nemají vlastní rozum?
Je současný systém demokratický? Aneb co je to vlastně demokracie a jak vypadá. (39:58 minuta)
Systém demokratický jak se dnes nazývá, nemá již s demokracií nic společného. Ten společný prvek jsou volby, ale jinak již nic tento prvek nespojuje. A bude hůř, protože mocní se rozhodli upravit demokracii do podoby otrokářského systému, kdy nebudete nic vlastnit a budete šťastni, podle jejich slov. Tahle forma demokratizace bude mít destruktivní vliv na společnost, protože lidé pozbudou veškerá práva, která doposud měla. Majetek, který jim zaštiťoval jistou formu pohodlí se stane koulí na noze a lidé nebudou chápat jak se to mohlo stát. Nikdo to nebude chápat až na špičky, které vedou Evropu do záhuby. Těmto lidem jde totiž o jediné, dostat svobodné lidi na kolena, aby mohli diktovat své podmínky života každému ať se mu to líbí nebo ne. Tohle bude stejný náhled na demokracii, stejný jako dnes, jen to bude náhled mocných na spodinu.
Vznik konzumní společnosti. (43:54)
Za vznikem konzumní společnosti je na vině člověk a jeho chuť něco vlastnit. Právě proto probíhá dnes snaha omezit vlastnění. Toto omezení však neproběhne demokratickou cestou, ale bude to formou tyranie. Tato tyranie nebude sloužit k tomu aby omezovala konzum, ale aby jej usměrňovala. Jedná se tedy o formu řízení konzumní společností.
Pokud bych si měl udělat výhled co znamená konzumní společnost pro dnešek, mohu napsat toto:
Pohánění touhou, byli jsme lidmi. Ta touha byla sžíravá, a co nám sdělovala? Sdělovala nám co ještě nemám, bys mohl mít. Tato touha je prodchnutá celým kapitalistickým světem, protože výrobky se musí rychle točit, aby vyždímali lidi do morku kostí.
Jsou zdroje přírody tržní povahy, kdy trh by je oceňoval nejlépe? (48:36 minuta)
Povaha přírody a její zdrojů je taková, že dává v šanc svůj kapitál do rukou těch co chtějí jít dál. Tím jít dál vysvětlím posléze. Nyní je na čase uvědomit si celou cestu. Ta celá cesta je cesta přírody a člověka. Jako celek se nedá oddělit zdroje přírody od zdrojů člověka. Co je zdrojem přírody pro přírodu je zdrojem i pro člověka. Kdy si uvědomíme tuhle souvztažnost uvědomíme si jak by se mělo s takovými zdroji zacházet. Není tedy na vině člověk, ale systém, který nutí se zaobírat se přírodou jako zdrojem. Jen taková povaha dává tušit, že kapitalismus je silně zakořeněný a zdroje přírody jsou zdrojem nás všech. Jak z tohoto kruhu ven? Dalo by se říci, že kruh rozetne jen ten, kdo si uvědomí co je a co není zdrojem. Co tedy je zdrojem? Zdrojem je vše a přitom i to co není. Takto se má chápat zdroj. Jedině tím to pochopíme co je i není zdrojem. Jak tuto větu chápat? Dá se pochopit tak, že člověk i příroda stojící na stejné straně stvoření jsou neodmyslitelně spjatí. Jejich dualita je tak spojitou nádobou pro vyšší celky. Suma sumárum to znamená, že zdrojem je vše a nedá se nic opomenout. Jediné co není zdrojem je nevyslovitelné a to nevyslovitelné nakonec bude zdrojem až přijde ten správný čas.
Na tomto příkladu je vidět, že se nedá mluvit o zdroji, protože zdrojem je vše, ale dá se mluvit o možnostech, které nám byly dány. Možnosti jsou dány každému jiné, ať se to týká člověka či státu či přírody. Každý dokáže využít to co mu bylo propůjčeno. Ta propůjčenost je dána tím, že jsme na společné větvi se všemi lidmi a celým světem. Proto si važte tohoto pochopení, protože zdroje jsou tu od toho aby lidé pochopili hloubku toho co dokáží. Není to jen o zdroji, jak by se dalo říci, ale je to i o čase, který žijeme. Jeden si řekne, jsme hendikepovaný tím, že nemáme zdroje a nemůžeme se rozvíjet, což znamená, že si neuvědomuje potenciálu, který mu byl dán. Ten potenciál jsme my všichni, kdy lidský důvtip a schopnost improvizace dává tušit, že si člověk poradí v každý čas jak nejlépe dovede. Nejde totiž říci, že jsme ponecháni bez zdrojů. Nejsme, je to jen nepochopení situace, že nejsme na výsostech abychom pochopili co je zdrojem.
Na závěr bych probral ono oceňování surovin. Jsou suroviny důležité a jsou suroviny zatím nedoceněné. Ta nedoceňovanost stejně tak přecenění je dáno momentální potřebou toho či onoho. Na tomto stojí ona mantra kapitalismu, že je vše co potřebuji nedostatkem. Nedostatek je tedy dán, ale co z toho plyne pro nás? Pro nás z toho plyne, že není možné oceňovat zdroj trhem, protože jeho jediná funkce oceňování je dána jeho nedostatkem. Cena tak hraje jediný ukazatel v potřebě společnosti. Kdyby byla cena nízká, lidé by si řekli nepotřebuji to, protože se mi to nevyplatí. Jenže pokud je cena vysoká řekne si, bude dobré s tím začít. Toto uvažování je silně poznamenané kapitalistickou morálkou, která nedává jiné poznání skutečnosti, než přes peníze a jejich službu.
Co říci závěrem. Na samý závěr bych navrhoval oceňovat suroviny ne podle jejich nedostatku, ale podle jejich potřeby, která vyplývá ze skutečnosti dané ekonomiky. Je to sice podobné, ale přesto je tu zásadní rozdíl. Cena se netvoří v hlavách lidí tím, že je toho nedostatek, ale že je to potřeba. Tenhle zásadní rozdíl by mohl změnit celý systém peněz, kdy peníze nejsou povahy zboží, ale hodnotou zboží.
Dokončení příště.
