Kdo pochopí nadpis, pochopí i život věčný, který je životem všech. Všech, kteří doufají a žijí jako ten kdo je poslal.
Jak by měla vypadat odolnost systému, odolnost, kterou by rádi nazývali resiliencí. (pracovní název)
Taková odolnost jakou si lidé pod pojmem odolnost představují se tvoří těžko. Chtějí vše a nechtějí slevit. Situace by vypadala jinak, kdyby lidé pochopili, kde chybují a vydali se jinou cestou, ale za současné situace to vypadá, že lidé nechtějí nic o změně slyšet.
Přitom ta změna je důležitá. Důležitost této změny spočívá v tom, že se musíme změnit my sami a pak se změní vše kolem. Jiná cesta z krize není. Ta krize co je plánována je krizí lidskou a ne společnosti ani přírody. Příroda se řídí svou kvalitou, která vyvěrá z Boha a lidé se bohužel řídí svou kvalitou, kdy na Boha dají ze všeho nejméně, přitom z něj všichni žijí.
Toto žití je tak schizofrenní, že lidé si neuvědomují ani kdo jsou a co by měli dělat, taková je to bída. Lidé jsou zoufalí sami ze sebe a chtějí aby šlo všechno podle nich, přitom si neuvědomují své vlastní chyby, které předhazují druhým. Myslím, že tato vsuvka byla důležitá, ale musíme odbočit, aby jsme probrali jak dál.
Jednání má další dějství. Lidé se zvedají, ne všichni, ale někteří. Tímto lidé chápou svět jako dílo Boží, které žije životem jeho jako jejich. Tato dualita života je dualitou společnou, která vytryskla ze života věčného. Kdo tedy pochopí tuto dualitu pochopí i Boha, dalo by se říci.
Bůh je sice neviditelný, ale poznatelný ve svém a jeho díle, které je dílem všeho, tedy i naším dílem. Co je tedy z člověka co z něj? Z něj je vše a z člověka je iniciativa pochopit jej jako strážce moudrosti projevené. Nehledejte v tom jiné poznání, než toto. Lidé chtějí být samostatní a nechápou, že samostatnost znamená býti Bohem, který je i není. Člověk je na to podobně ve svém projevu, přesto pro pochopení Božství lidem chybí skutečné mnohé. Jsou to na jedné straně detaily a na druhé straně tak závažné věci, že lidé nechápou jak takoví lidé dokáží žít.
Přes tuto obtížnost života lidé jdou, ne protože musí, ale že chtějí. To chtění je jako ze sna a přitom nepozorovaně začínají věřit. Ne sobě ani jemu, ale něčemu, co stvořilo tento svět do podoby jaký je.
Myslím, že téma se vyčerpalo, děkuji všem za pozornost a budu se těšit příště.
