Prvouka vědomého člověka, založená na křesťanských kořenech (6) Učivo svátostné

Na konec člověk nabude síly v tom čemu věří, budou lidé silní a mocní a zároveň slabí. Kdo budete vy?

Tento poslední článek zobrazuje stav člověka, který věří Bohu. Tato víra je dána člověku od jeho narození  a není to nic co by se musel učit. Jen pochopit a jít dál, chtělo by se říci. Proto věřím, že lidé pochopí a najdou to co ztratili.

                                                 Učivo svátostné
                                            příprava ke svaté zpovědi
77. Pán můj a Bůh můj
Tyto slova vyřčená člověkem dávají šanci pochopit Boha. Bůh je tedy tím o koho tu jde, přitom jeho život je jako Váš, kdo Ví, ten chápe život jako svátost na výsostech a dodává celému světu to co mu chybí, tedy poznání své vlastní kvality, stejně jako mě, který Vám nese tato slova.
Co říci závěrem toho to poznání: Najdou se lidé, kteří budou chtít poznat víc, stejně jako lidé bez zájmu, přesto lidé jako celek budou udávat tón tím, čím budou jako vědoucí lidé ve službách lidu. Tito lidé budou zářící démanty, které září do noci a budou osvětlovat život lampou ve které světlo nehasne. Jen tímto se lidstvo posune dál a nebude na konci člověka, který by se klaněl ďáblu a jeho produktu, protože všichni lidé pochopí, že se klaní mě, jen té druhé straně. Kdo pochopí ten pozná i odvrácenou stranu Boha a půjde světem jako člověk vědomý. Jen tito lidé budou solí a krví země, která nese naše syny, kteří budou obhospodařovat tuto zemi stejně jako mé dcery, které budou dávat život, který bude životem nás všech. Tato slova budou tepána a budou cizelována budoucími generacemi jako poznání člověka, který se odvážil vědět víc, než ostatní.
78. Čím jsou mi moji rodiče
Tato úvaha nás dovede do stavu, kdy musíme pochopit základní kámen stvoření. Tímto je na mysli, co bude, až já tu nebudu. Pochopením této otázky vyvstane otázka o to palčivěji, proto bude dobré pohovořit o celé problematice zeširoka.

Jeden z mých žáků se zeptal, a kdo jsou tví rodiče? Musel jsem mu po pravdě odpovědět, že neznám mé rodiče, protože jsou těmi co nosil Bůh ve svém nitru. Tato slova vyvolala nepochopení, Kdo tedy jsou, zeptal se znova? Jsou jak bych řekl těmi, co jsou a již nejsou, protože byli. Kdo by hledal takovou minulost, když je tu taková přítomnost. Zastyděl jsem se, že neznám své rodiče. Musí být přeci způsob jak je najít. 

Od té doby hledám a nemohu je najít, prošel jsem křížem krážem svět a nikde nejsou k nalezení. Kde jsou moji rodiče, zeptal se Bůh? Odpověď překvapila jeho samotného, ty jsi onen, kdo zplodil a kdo se narodil sám ze sebe, tvými rodiči jsi sám jediný, ty chápeš stvoření světa jako pokrok, který nastal najitím rodičů v sobě. Pochopil jsem, byl jsem na konci cesty, přestože mi zbývalo ještě spousta času. 
 

Toto pojednání je z nejhlubšího poznání Boha, které vytrysklo jako lidské poznání, že poznat rodiče je důležité, protože ne každý má tohle štěstí, měl být rodič přítomen aspoň v duchu a měl by tvořit celek stvoření člověka, pokud není přístupný . Tato úvaha je svým způsobem ojedinělá a ukazuje jak je důležité znát své rodiče. Kdo najde svého otce najde i matku, stálo by se tak ptát, přesto se neptám, protože již vím.

• 65. Co poroučí čtvrté přikázání boží? Toto téma je o pozemských věcech, přesto odpovím. Je to téma které by mělo být stejně pochopeno jak se chápe Bůh. Tedy jsou rodiče, které zplodili dítě, to dítě nese náboj společný obou rodičů. Tento náboj je výslednicí sil, které působil v místě zrodu a jejich nositel je jimi velice ovlivněn. Proto se říká, že se narodil pod šťastnou hvězdou, protože hvězdy mu přály. Kdo se tak zeptá na původ člověka dojde k poznání, že jen rodiče vnukli dítěti poznání tím, že měli se rádi jako ti co mají radost z celého stvoření. Z tohodle poznání se rodí děti, kteří ctí své rodiče jako Boží posly.

79. Jak se chová stydlivý
Jsou poznání, které se dotýkají samotného Božství. Kdo je s Bohem ten je většinou stydlivý, protože tato vysokost nese nízkost poznání, které je důvodem studu za vše co činí. Tato vlastnost mizí až s věkem a člověk pak poznává na svém příkladu, jaký ve skutečnosti je. Je to takové, že se podruhé narodí a teprve pak skutečně. Toto skutečné narození probíhá v duchu, kdy člověka probudí k životu poznání duchovní podstaty. Kdo by chtěl vědět víc, bude dobré zeptat se povolanějších,
80. Miluj bližního svého!
Toto přikázáni je nejvyšší z přikázání. Je to pochopení druhého v sobě, kdy člověk chápající sebe jako druhého musí být jako on. Tímto dojde k pochopení a tomu se oddává člověk vědomý. Proto by mělo toto ustanovení postavené na takovou míru, že bude nejvyšší. Kdo z lidí jej dodržuje ten by měl okusit Božskou přítomnost tím, že bude jako on, protože tohle přikázání si říká o poznatek nejvyššího, který miluje vše stejně bez výhrad jako své děti. 
Jedinou výjimkou z toho všeho jsou lidé, kteří nedávají všemu co si zaslouží a těmto lidem se stává jen to nejhorší, protože se musí vlastní silou dovtípit, kde dělají chybu. Jen člověk skromný a vědomý ví, jak by se měl chovat a co je v životě důležité, proto se s těmito lidmi zachází různě a to z toho důvodu, že takové počínaní je Božské což irituje určitou skupinu lidí. Tito lidé nedokáží nikoho milovat než sami sebe, ale tohle pojednání by mělo být pozitivní, proto přidám jen to, že nakonec každý najde to co hledá a dostane se mu právě to o co se celý život snaží, jen to chce trpělivost a chtít věci dělat tak, jak si zaslouží.
81. Vstanu a půjdu k otci svému
Toto pojednání budiž naplněno měrou nejvyšší. Proto slyšte co pravím: 

Jsou lidé, kteří tápou i ti co ví. Jen člověk, který v sobě splňuje obě položky, kdy ví a i jen tuší bude člověkem, kdy nevědomost nebude člověka ovládat jak ovládá člověk své tělo. Proto buďte jak on a buďte takoví jací jste, nic jiného po vás nikdo nechce, každý musí přijít sám k sobě a stát se tím, že bude jako on. Toto pojednání je však otevřené Bohu stejně tak člověku, proto se budou věci odvíjet jak podle člověka, tak podle Boha aby míra naplnění byla zachována.
82. Které hříchy mám na sobě?
Je otázkou jestli žiji jako hříšná nádoba nebo jsem v Bohu. Kdo tohle ví? Nejlépe to ví kdo mě poslal a ten bude rozhodovat o tom co se bude dít, pokud již nebudu vhodným člověkem pro přijetí jeho. Kdo jej přijímá, ten může zhřešit, protože život je takový a dává poznat různé zákoutí duše. O to víc si Bůh cení těch, kteří dokáží svou chybu odčinit tím, že přijmou odpuštění hříchu z jeho rukou. Toto odpuštění je však dané tím, že člověk věří a ne tím co vykoná církev, proto pravím: 

Kdo chce zbavit se hříchu, přijďte ke mně jako děti, které chodí za svými rodiči, buďte jako oni, chápající rodič vám dát to co potřebujete a budete tak navždy zbaveni hříchu. 

Kdo slyší tato slova bude člověkem, protože zhřešit je lidské, ale napravovat své chyby je Božské. Kdo pochopí dá mi za pravdu, že lidé jsou jako Bohové, které své místo teprve hledají.
83. Smiluj se nade mnou, Bože!
Tato úvaha bude základní pilíř poznání Boha, kdy Bůh je ten kdo posílá člověka na zem a chce aby vytvořil Boží království na zemi, stejně jako Bůh v nebi. Kdo slyší tato slova bude povýšen, kdo je vidí bude osvícen.

Byl jeden člověk, byl věřící a byl člověkem, který věděl co každá věc či zvíře či člověk potřebuje. Jeho schopnosti se staly tak slavnými, že byl hojně navštěvován lidmi jako svatý muž. 

Posláním tohoto člověka bylo jít dobrým příkladem pro ostatní lidi, že Bůh dává své statky těm co je využívají pro dobro všech. Proto slyšte co vám pravím:

Jsou lidé, kteří věří a lidé, kteří teprve začnou, přesto jedno je každému dané již teď, budete jako já, ten kdo vás poslal a budete stejně posvěcený jako já. Pravím vám to z pozice Boha, který ví o všem co se uděje a udá, bylo dobré vědět vše, proto jsem se uvolil sdělit tuto skutečnost, protože lidé by neměli tápat v neznalosti, ale měli by být otevřeni všemu co přináším, stejně přijímat vše co nabízím, protože dobře vím co každý potřebuje.
84. Vyzpovídám se upřímně a úplně
Jsou situace člověka, kdy potřebuje zpověď. Bůh tuto vlastnost dal člověku, který je jeho služebníkem, proto ne každý je pro toto vhodný. Jsou lidé, kteří ctící zpovědní tajemství a lidé, kteří jej nechápou. Tito lidé dělají zlo, když o dané věci hovoří dále. Lidé potřebují pochopit, proto zpověď má nezastupitelné místo v životě člověka. Kdy Bůh, je ten kdo ví, a člověk, který hledá. Proto i hledající může dát člověku zpověď, protože je to právě on, kdo může dát člověku rozřešení jeho situace. Tito lidé jsou posvěceni Bohem a dávají všemu co si zaslouží, proto by měli být považováni za svaté.
85. Kterak se vykonává zpověď
Zpověď je tajemství člověka o kterém ví jen on a Bůh. Je to niterný pocit, že si přeji aby můj prohřešek vyšel na světlo boží. Kdo si to přeje? Nikdo si to nepřeje, je to niterné puzení člověka, který nedokáže žít s hříchem. Tento hřích jej ubíjí a má nad ním de facto moc. Proto dochází ke zpovědi, aby nejen ulevili svědomí, ale aby mohli být lidmi, kteří věří nejvyššímu stejně jako člověku. Tato víra nesmí mít poskvrnky a proto se to řeší zpovědí. 

• 69. Zpověď první začíná se takto: Je na uvážení člověka jak začne, rozhodující je úmysl dát najevo svou lítost a chtící svůj hřích odčinit. Proto si lidé dávají různé úkoly, které se zavazují splnit. Tyto úkoly jsou důkazem Bohu, že člověk chápe svůj hřích a udělá vše proto aby se dal na správnou cestu člověka na které není hříchu, ale trvalého vědění.
• 70. Zpovědní vyznání se končí takto: Toto téma si myslím, bylo rozebráno dokonale, kdy princip zůstane zachován jen tehdy pokud člověk bude skutečně litovat svého hříchu, pak nastane odpuštění, které je provázeno blažeností těla i duše. Kdo zažil tento pocit jistě ví, o čem mluvím.
• 71. Kolik částek náleží k svátosti pokání? Nedá se říci přesně co by měl člověk vykonat. Je to na uvážení každého člověka, kdy každý člověk a má jiné možnosti a jinak dosahuje odpuštění. Co jeden svede, pro druhého může být problém, proto i odpuštění má spoustu podob.

                                               Příprava k svatému přijímání

86. Kterak se koná svátost oltářní
Byla doba, kdy Bůh sestoupil na zem. Ta doba se jmenovala počátek. Na tomto počátku bylo vše a nebylo nic. V takové situaci bylo vše a nic nebylo, což odpovídá i Bohu, který byl a nebyl. Tohle vše se změnilo tehdy, když sám Bůh projevil účast na stvoření tím, že vyslovil slovo. Tím počalo vše.

Toto téma je pokračováním tohoto počátku. Bůh řekl, buďte jako já a byli by jsme, kdyby jsme nebyli lidmi, přeci, odpověděl hlas. To neznamená, že nemůžete být jako já, zaznělo z nebe. A od té doby jsou lidé podobní Bohu. 

Dalším pokračováním bylo vzkříšení života svatého a to tím, že přivedl na svět spasitele. Tímto spasitelem mohl být Ježíš, ale není jisté jak to bylo doopravdy, protože takových spasitelů bylo víc. 

Každý ze spasitelů měl úkol pozvednou lidstvo výše, než bylo. Poslední spasitel, Ježíš, přinesl poznání těla Boha a to takové, že lidé pochopili, že jsou jako Bohové. Tohle učení bylo již hodně vysoké, přesto spousta lidí nepochopila a nechtěli být jako on. Proto posílá Bůh náš milý, člověka který vše napraví a bude jako já, tedy jako on, který je a není. Toto poznání, ale již nebude veřejné, ale niterné, kdy každý člověk jej bude muset poznat v sobě. Tahle změna bude realizována právě tímto textem, kdy Bůh si přeje aby člověk byl jako on tím, že bude realizovat to, co by by měl vykonat jako člověk.

• 72. Co je svátost oltářní? Toto pojednání již bylo vyobrazeno, přesto doplním, že tělo i krev budou jako člověk, který je. Tímto bude završena přeměna člověka v Boha. Kdo pochopí bude jako on a bude se stavět ke stvoření jako on. Proto věřím, že lidé pochopí víc než dosud, kdy lidé byli v moci úřední církve, která nevysvětlovala postavení člověka, ale dávala vše tak, že spíš svazovala, než osvobozovala duši. Toto téma bude později mnohem důkladněji rozebráno, protože je přímo stěžejní v době, kdy lidé se budou učit chápat Boha jako sami sebe. Kdo Ví, ten chápe Boha již teď jako bratra, kdo neví, bude tápat i nadále.

87. Ve svátosti oltářní je přítomen živý Ježíš Kristus
Byla doba, jako tato, kdy Ježíš byl vzýván. Přesto tato doba je dobou temna pro vše živé, protože světlo již nenese člověk, ale Bůh. Tímto světlem chápem Ježíše Krista a jeho působení na zemi. Proto bylo přijato opatření, aby znovu lidé nabyli světla tím, že pošleme nejlepšího z nás, aby dodal lidem poznání světla v nich. Lidé budou jako on, teprve tehdy až pochopí svátost oltářní tím, že budou jako on. Kdo tedy vejde do kostela musí být přesvědčen, že přišel sám Bůh, protože on jako člověk je roven svému stvořiteli tím, že se stal člověkem. Kdo pochopí tato slova upřímně a bude Bohem, bude i člověkem, kdo je nepřijme ten ke své škodě bude pouze osobou nízkou, která vykonává vše z pocitu viny člověka ne z radosti Božství nad každým člověkem, který se stal Bohem. 

Nikomu nebylo dáno věřit bez Boha, jen člověku a takto to dopadlo, proto věříme, že Bůh bude přítomen v každém člověku tím, že bude jako on.

• 73. Kdo je přítomen ve svátosti oltářní? Ve svátosti oltářní je přítomen jen ten, kdo poslal člověka na zem. Jen ten má tu moc udělat člověka Bohem, proto vzývání Ježíše Krista je možností posunu dále, ale není to co by chtěl Bůh od lidí. Tímto je celé poznání Boha v sobě.

88. Pán mě volá k svému stolu
Jedině náš pán má tu moc, povolat člověka k sobě a to ne tím, že by umřel, ale aby vyslyšel jeho hlas. Tímto bude pochopen člověk i Bůh, který se v člověku zjeví tak, že bude vše zjeveno.

Na pozadí toho příběhu se uděje mnohem více, budou lidé nestálí, stejně tak jako skála, přesto bude jim něco chybět. Bude to poznání Boha v sobě, kdy Bůh je ten kdo vede člověka životem a ne naopak, jak si lidé myslí. Kdo pochopil Božské kroky již ví, co může očekávat od života i jakým způsobem bude jeho život realizován, proto nebuďte neoblomní a tvrdí k sobě tím, že nevíte co by jste měli chtít a pak se stáváte nástrojem ďábla, který právě takové lidi vybírá ke svému účelu. Proto buďte jako on, který Vám nese slova poznání.

• 74. Nač mě volá Pán Ježíš ke svatému přijímání? Tento text bude zprávou nejvyššího, který by rád pronesl řeč k tomuto tématu:

Nastala doba, která byla dříve předpovězená. Tato doba je dobou zmaru a pochopení, které bude na tomto konci vytvořené. Nejsem schopen poradit lidem jak by měli v současné době jednat, ale vím, že to co Vás čeká bude zlomové. Tyto řádky budou určeny všem, kteří budou chtít poznat našeho pána.

Jistojistě je to pravda, že pochopit svět dokáže člověk. Je to jeho přirozenost, která jej činí člověkem. Proto vězte, že lidé najdou to co hledají jako lidstvo. Nebude to nakonec jednotlivec, co povede masy, ale kolektivní duch a bude utvářet celou společnost do takového stavu, že nebude jedince, který by nevěřil. Předtím však a to musím přiznat, bude trýznivá tíseň, kterou lidé v Evropě již dlouho nezažili. Kdo zažije to co jsem předpověděl bude pochopen a stejně on bude chápat Boha jako nikdy předtím, protože jen tímto se lidé budou posouvat dál. Toto sdělení je sice soukromé, přesto jeho význam přesahuje vše co bylo sděleno. Proto věřte a buďte lidmi, protože situace bude vyžadovat celého člověka, který bude kráčet jako Bůh světem.

Tato slova jsem vyřkl ve stavu, kdy si uvědomuji co budou znamenat, proto je berte tak jak jsou, kdy lidé uvědomělí budou vědoucí budoucích obtíží, naopak nevědomý budou ve stavu zoufalství z toho všeho.

• 75. Jak zní páté přikázání církevní? Jsou nízké věci člověka, které provázejí církev. Tohle je jedno z nich. Lidé by si měli uvědomit co by církev měla dělat. Tímto pochopením situace bude nastolena obroda církve, která se nakonec vzpamatuje jak se říká minutu po dvanácté. Přesto jim to nebude stačit a půjdou dál, nakonec však pochopí všichni, jak by církev měla fungovat a co nabízet …