Co dělat pro přítomnost, aby byla budoucností

Jedině my sami budeme budovat celistvou společnost. kdo pochopí ten bude jeden z nás. A kdo nepochopí nabude síly v nicotě.

Kam nás vede myšlení, "stačí podpořit druhé a oni to za mě vybojují" (pracovní název)

Jedna úvaha na téma, které se dotýká dnešku. tento způsob myšlení není cizí dnešním lidem. Vzdálili jsme se od počátku stvoření tak daleko, že si nepamatujeme, jakými úskalími je provázena tato myšlenka. Proto ve stručnosti. 

Jsou lidé chápající co se má udělat, stejně tak lidé nechápajíc. Tyto lidi dělí tlustá zeď pochopení. Jak to myslím? Co jeden by vykonal a nemá podporu, když druhý nemá zájem a stačí mu aby se měl dobře, přeci. Takové uvažování vede do slepé uličky, která je uličkou bez konce, na jejíž konci je smrt. Proto bych radil nedat se na tento způsob uvažování a chtít víc. To víc znamená být jako on, který nás poslal, protože jen jeho pochopením dojdeme k věcem, které se dotýkají nás. Nedělám si srandu. Tohle je jediný způsob, jak dát lidem podporu, protože jejich podpora znamená, že budu účasten dění, které se udá. Proto lidé se do ničeho nehrnou, protože necítí podporu v tom co říkají a co činí. Podpora však není to pravé co by očekávali. Je to celý komplex činností, které člověka provází  a tyto činnosti musí někdo vykonat. Kdo je vykoná? Tyto činnosti nebudou samo sebou pro každého, přesto by si měl člověk najít způsob podpory v tom, že bude účasten změny, která je na spadnutí. Bohužel tato varianta změny lidi zarmoutí, protože ukáže jejich pravý stav zainteresovanosti v těchto věcech. Proto říkám, včera bylo pozdě a dnes, je již po všem, protože čas na probuzení lidí je skutečně dlouhý. Nejedná se tu v řádech dní či měsíců, ale let, kdy lidé musí vlastní pílí spustit v sobě proces probuzení. Jinak opět spadnou do toho, že budou oklamáni. Proto změna která by měla nastat je plánována dlouho do předu, protože jen tak lidi ukolébá v konzumu  a požitcích a nebudou chtít se učit novým věcem.

Myslím, že by dost nářků nad tím čím by jsme mohli být a nejsme. Nejlepší volba pro člověka bude ta, být jak on, který nás poslal na svět. Kdo pochopí tato slova bude na začátku cesty, která není cestou, ale životem. Doslova se lidé vzbudí do života, protože pochopí vše, pokud ovšem budou chtít. 

Proto na závěr zvolám: Sláva lidem, kteří Ví a lidem, kteří věří, protože tito lidé jsou jen krůček od toho aby projevili to co umějí a znají. Pro ostatní by vzkaz nezněl tak dobře, proto se raději budu držet zkrátka.

Na shledanou příště.