Prvouka vědomého člověka, založená na křesťanských kořenech (3) Starý zákon

 Kdo nabyl života bude tím, kdo jej poslal, ať zvíře nebo člověk či rostlina. Jen poznáním života nabudete síly, která bude mou silou.

Slovo dalo slovo. Tento počátek je slovem, které panuje do dnešních dní, kdo by jej neznal. Je to přeci život nás všech, který je oním slovem. Slovo tak plní funkci života, který bude životem našim stejně jako jeho. 

Byla doba, která přála poznání boha způsobem, kdy Bůh byl konkrétní osoba přitom stačilo tak málo a lidé by pochopili celou nauku. Tento ždibec je právě to co lidem uniklo, že Bohem jsou oni sami, přitom Bůh je stejný jako oni. Tato slova budiž vysvětlena:
Jednání lidí je nízké a přesto jejich koruna lidství dává záruku, že dokáží být jako on. Tato koruna dokáže dát člověku to co hledá. Jsou různí hledači, stejně jako lidé, ale to hlavní a všem společné je to, že lidé by měli být lidmi a to takovými, kteří věří. A ne jen sobě, ale i jemu stejně jako sobě. Tahle mantra bude novým poznáním lidství, které bude utvářet budoucí čas, kdy lidé chápající tento fenomén budou jako on a lidé, kteří jej odmítnou, budou jako pohané v zemi vyvolené.

                                                 Starý zákon
10. Bůh stvořil nebe i zemi
Stalo se oné noci, která pobývala na celé zemi, že Bůh se uvolil stvořit svět, který bude světem pro život. Tímto vznikl svět, který obýváte. Nebylo nikoho, kdo by mu pomáhal a celé dílo vzniklo z jeho popudu a tak i ručí za dílo, které vzniklo. Kdo chápe tyto slova Ví, kdo nechápe bude tápat po věky věků.

Sloužiti znamená dávat svůj um do plénu druhých, být sám sebou je poznatek Boha, že není vyšší jednoty než já sám. Kdo chápe tyto slova je Bohem vyvolený a dojde daleko, pokud jeho víra se stane i vírou moji. Není nikoho kdo by nevěřil, přesto jsou lidé jakoby bez víry, tito lidé jsou však obdařeni posláním, dodat víře nové podměty tím, že budou jako neřízené střely.

Tato slova, které pronesl nejvyšší, jsou slovy člověka, který je chápe jako člověk. Jeho slova jsou poznatkem jejím, a přitom poznatkem toho, kdo ho poslal. Není tak vyloučená možnost chyb, přesto tato chyba je tvořena tak nepatrnou částí, že Bůh bude oblažen, pokud ji člověk pochopí a odstraní ji ze svého života.

Člověk chápající život bude novou metou pro svět, bude jím pro mě i pro svět, který byl stvořen. Tímto bych tuto rozpravu ukončil slovy:

Jen Bůh dokáže dát celému stvoření to co potřebuje, být člověkem je veliká výsada, která věrně kopíruje svého strůjce, který nabyl své dokonalosti prací samou na sobě i druhých, tedy podobně jako člověk vědoucí, který žije život jako vědomá bytost, která se oddává poznání světa.

• 14. Odekdy jest Pán Bůh? Pán Bůh tu je od té chvíle ode kdy se uvolil stvořit svět. Tato úvaha však nedokáže popsat přesně co je nutné splnit, aby byly splněné podmínky pro vznik světa. Proto bude naznačeno, že svět vznikl jako působení Boha na sama sebe, jako by se z ničeho vytvořilo něco.
• 15. Kdo učinil nebe i zemi? Jedině Bůh je oprávněn vytvářet takové poznatky a dodávám, že to co zažíváte je poznání samo, je to poznání Boha, který je, a proto se vše tváří takové jaké je.
• 16. Co může Pán Bůh? Pán Bůh může to co vytváří udělat tak, že bude jako on. Tato myšlenka je spojena s Bohem a tohle je ho podstatou.

11. O andělech
Anděle jsou bytosti, které slouží Bohu, jejich posláním je vytvořit svět takový jaký je a dokázat tak Bohu, že jsou schopnými zástupci toho, kdo je stvořil.

• 17. Nač stvořil Pán Bůh naděly? Jejich původ spočívá ve víře o dělení moci se stvořením, které pochází z Boha. Jeho dokonalost je tak podtržena tím, že není uzurpátor moci, ale spolupodílníkem se stvořením, kdy každá i sebe nepatrnější část má význam v celém stvoření.
• 18. K čemu nás svádějí duchové zlí? Je to dobou, která stvořila tuto myšlenku, že dokáže být něco zlého víc než člověk. Je chybou považovat jemnohmotný svět za zlý. Je většinou nepochopen a z toho pramení veškeré zlo, které je na zemi.

12. První lidé v ráji
První otázka, která musí člověka napadnout, co je to ráj? Je to prvotní poznatek Boha, který se usídlil na zemi, přitom Bůh byl ten, kdo přijal myšlenku ráje. Abych to vysvětlil, musím odbočit. Co je příčinou myšlenky ráje? Tato myšlenka nevznikla z pochopitelných důvodů z člověka, ale z Boha, který si usmyslel, že nabídne svému životu to co mu chybí a to byla představa ráje. Tahle představa, však časem vzala za své, protože se ukázalo, že nic není tak dokonalé aby dokázalo snášet trvalou přítomnost Boha. Jeho přítomnost byla tak otázkou natolik důležitou, že celé stvoření nedokázalo pobývat v ráji déle než potřebný čas, který mu byl vyměřen. Proto ráj je dočasné místo pro duše, které v něm pobývají po dobu nezbytně nutnou, aby příjmuli Boží přítomnost.

• 19. Z čeho se skládá člověk? Typ člověka je tvořen tím, že dokáže příijmout Boha. Tímto je dáno z čeho se skládá. Je to prvně duše, která vévodí tělu, pak je to nadsmysl, tedy pochopení těla, která je tvořeno poznáním duše a pak následuje fyzické tělo. Kdo by rád poznal víc, určitě by nebylo špatné si dát tu práci pochopit více z Boha a tím se dokáže člověk rozhodnout, kterou část těla, chce jako člověk poznat. Je to buď pochopení, které udává poznatky duše a duše samotná, která je tvořena opět pochopením, ale mnohem čistším, než jaké člověk dokáže zažít. 
• 20. Jací byli první lidé v ráji? Je otázkou co měli na mysli, touto otázkou. Pokud bychom měřili člověka jako mírou v ráji, bylo by vše tak, že člověk je mírou, která ráj naplňuje, přitom ráj je bez konce, je to poznatek Boha, že co není nemůže mít konec, přitom tohle vše je v ráji, tedy v Bohu.
• 21. Od koho máme všechno dobré? Jediná odpověď může být jen od Boha, který je strůjcem všeho co přináší svět. Kdo poznal Pána Boha poznal svět v jakémkoliv provedení a nemusí to být svět právě takový jaký žijete, možností je spousta.

13. První lidé neposlechli Pána Boha.
Toto podobenství o ráji je světem, který byl a zároveň nebyl. Jak jej chápat? Kdo slyší ten slyš:

Je Bůh a není to jinak, že člověk by měl dorůst svého stvořitele tak, že bude jako on. Je to poslání člověka a o tom je celé podobenství. 

První lidé byli vědomí si věcí Boha a žili mnohem déle, jak šel čas, však toto povědomí se vytrácelo a lidé žili čím dál kratší dobu. Tohle bylo ono vyhnání z ráje, kdy člověk je odkázán na život, který je relativně krátký a přitom je Bohem milovaný. Kdo slyší tato slova bude pochopen a bude schopen dát všemu co čemu přísluší.

• 22. Co ztratili první lidé hříchem prvotným? Je k nevíře čím se dřívější doba zabývala, kdy vše bylo hříchem, přitom život jim utíkal mezi prsty. Kdo zažije život ten nepozná hříchu dalo by se říci, protože hřích je nevědomost, která provází nízké.
• 23. Co je pro člověka největší zlo? Tato otázka je velice komplikovaná. Dalo by se říci, že poznáním této otázky dojde člověk k poznání světa, kdy zlo není a přitom je. Co je tedy zlo? Zlo je výdobytek ducha, že vše dokáže pomoc a uškodit, v tom je nutné žít jako člověk a co je tedy tím zlem? Zlo je tedy výdobytkem ducha, že poznatky jsou zlo, které přinášejí poznání, kdy dotyčný je není schopen pochopit a nejde tak v ruku v ruce s dílem Božím.

14. Co jsme zdědili po Adamovi
Dědictví je vždy ošemetná věc. Nikdo si nemůže být jistý co tím získá. Někdo řekne budu dědit, ó jaké to štěstí a přitom si neuvědomuje do čeho jej žene. Pochopit dědictví je lidské, kdy dědictví je člověku dáno tím, že duše dokáže přijmout dobro i zlo v podobě, které je tímto reprezentované.

• 24. Jak se jmenoval první člověk? Je tedy vědomím chápat věci Boha, a první člověk je tedy tímto vědomím. Pochopit prvního člověka je pochopením nadmíru důležité, kdy první člověk je pochopen a tím je.
• 25. Co dědí každý člověk po Adamovi? K pochopení této otázky se musíme podívat na samou podstatu. Tato podstata zní ve smyslu, byl a jsi a zhřešil jsi, čímž vznikl trest. Tady bych celé nauce oponoval, že nikdy nemůže vzniknout takový hřích, že bude trestem pobyt na zemi. Hřích je poznámka a poznámkou nejde definovat život, ale upravit jej k dokonalosti. Tedy hříchem můžeme uvažovat to, že celé bytí je prodchnuté bytím a na hřích tu není místo, kdo tohle pochopí bude skutečným člověkem a nebude tápat ve tmě tmářství, které praktikuje katolická církev.

Rozhovor:
Pokud je tato pravda taková, jak se dívat na to, že lidé byli dřív více Bohabojnější a chtěli být lepší, když uvěřili nauce o hříchu, zatímco dnes jsou zvrácenosti dávány na novou normu společnosti?
Je to bohužel tak. Bůh si přál poznat co je každý člověk zač a proto dal povel, aby se odklonilo od této nauky. Nikdo nechtěl být více vědom toho co je každý člověka zač, než Bůh. Tohle vše, ale má veliký význam pro člověka. Tím, že se člověk osvobodil od této doktríny, stal se člověk svobodnější a bude to jen ku prospěchu věci. To co zažíváte je důsledek toho, že lidé drželi basu se systémem tohoto dědičného hříchu. Po jejím rozpadu se situace postupně napraví, i když ten čas může být pro člověka trýznivý.

15. Bůh slíbil Vykupitele
Tato nauka je založena na reálném základu, kdy člověk skutečně čeká na toho, kdo jej spasí. Tato nauka je však špatně vysvětlována a lidé ji nechápou. Proto bychom ji měli uvést na pravou míru.
Byl jednou jeden člověk a ten člověk pochopil z Boha tolik, že to již nebyl člověk. Jak dál? Dalo by se dalo mluvit o systému, který stvořil, ale tento systém lidé odmítli, protože nebyli dostatečně zralí. Přišla však doba jako je tahle a tento člověk se opět zrodil a přináší Vám nauku o této záležitosti. Kdo má uši tak slyš, že není člověka aby nepochopil život a bude záležet na každém z nás, aby lidé opět povstali. Lidé jsou jak nádoby Boží a dokáží právě to co dokáže Bůh, pokud jej správně chápou, proto je reálná nauka této činnosti otevřená světu a dokáže člověka povznést zatímco ta stará bude postupně odcházet jako odkaz minulosti, který poskytl lidem bohabojnost a lidé byli takoví, že se snažili být lepší. Nová doba přinese poznání upřímnosti a svobody, které přinese poznatek, že každý člověk je Bohem a každému byla otevřena brána nebeská. Z tohodle pohledu si přeji dát lidem vše co by mohli na této cestě získat jako lidé, upřímně hledající.

• 26. Co bylo nejhorší při prvotném hříchu? Nejhorší bylo, že člověk nepochopil svou situaci a nechtěl jít s Bohem jako svým přítelem, který ví nejlépe co je dobré pro něj. Toto bylo prvotním hříchem nově stvořeného člověka.
• 27. Koho slíbil pán Bůh po hříchu prvotném? Slíbil pán mnohé a chtěl lidem pomoci, lidé však nechtěli slyšet ty co je poslal a sdělovali pravdy, které hýbou světem. Každý člověk chtěl poznat život, ale chtěl být svým pánem, přitom si neuvědomoval jak na tom od počátku je. Lidé však pochopili, že být svým pánem znamená být s ním a chtějí svou chybu napravit tím, že hledají. Tato slova tak padnou na úrodnou půdu lidí, kteří již pochopili ze života tolik, že Bůh je jejich rádcem a stvořitelem.

17. Bůh uvedl na zem potopu
S potopou je to zapeklitá věc. Skutečně se stala a nebýt Noe, tak by vše pomřelo. Bohužel není pravda to, že Noe byl Bohem vyvolený, ale že mu štěstí přálo. Tento poznatek by neměl být nikdy zobrazen až do dnešních dnů. Proto vězte, že Noe byl Bohabojný a věděl co má učinit, přesto nebyl vyvolený. Vyvolení lidé jsou Bohu milí tak, že nejdou do záhuby svými silami jak se to stalo Noemovi.

• 31. Co Pán Bůh odměňuje? Odměna spočívá v tom, že Bůh je jako člověk a opačně. Tohle je celá odměna.
• 32. Kde odměňuje Pán Bůh? Odměna spočívá v tom co jsem řekl, přesto pro upřesnění je země jemu zaslíbená a chce být u všeho co se na zemi udá, proto i tyto slova budu slyšena právě jím, že není vyššího a většího než je on, který přinesl lidem poznání svého systému, který reprezentuje. Je to systém Božský a lidem dlouho trvalo, než se našel někdo, kdo by jej přinesl.
• Kde trestá Pán Bůh? Pán Bůh trestá tak, že opovrhuje stvořením, které se neřídí jeho zákony. Tito lidé jsou milí jako svobodní, přesto nejsou z jeho rukou, která dávají něhu a pochopení.

18. Bůh si vyvolil Abrahama
Tento příběh je příběhem člověka, který byl osloven Bohem aby vytvořil to o co Bůh velice usiloval. Poznání jeho, i jeho následovníků bylo takové, že mohli být vyvolení, kdyby skutečně vydrželi na cestě po které šli. Bohužel se stalo to, že jejich víra degradovala a nechtěli jít s Bohem, mysleli si, že jsou vyvolení a mohou vše, to bylo příčinou pýchy, která je strhla k zemi. Od té doby žije tento národ v ústraní a Bůh čeká na skutečně vyvolené lidi, kteří budou jako on, vévodit světu tím, že dodají stvoření co mu je milé a budou dělat věci, které budou se svým stvořitelem za jedno. Tohle je totiž základ jakékoliv činnosti  a na něm závisí jak bude Bůh obhospodařovat svět, který je světem jeho a míra, která zde probíhá je jeho mírou. Tohle musí vnímavější člověk vnímat, proto doplním, že úkolem člověka je dostat víru v Boha na pozici, kdy bude společně s člověkem jako jedno, bez pozlátka víry, ale skutečný život, který bude životem vyvolených.

19 Abraham obětoval Izáka
Tento příběh je o velice divné lidské touze zavděčit se Bohu, přitom člověk ví jak bylo řečeno, že Otec je Bůh a Bůh je Otec. Oba jsou si rovni a dokáží právě to, že dávají všemu co mu přísluší. Žádná oběť není tak dobrá, aby dokázala přesvědčit Boha, protože obětí se daruje život, který má být životem toho, kdo jej měl. Není možné darovat život Bohu, je chiméra člověka a nebýt těchto úzusů byl by člověk ve své víře celkem na výši.

20. O Josefovi Egyptském
Tento příběh patří k těm, které měli edukativní význam a dávali člověku víru v dobro, které koná Bůh. Člověk hledící k Bohu tak dokáže skutečně vše, aniž by se pohnul z místa, protože jeho víra bude hýbat celým světem. Takto se dá popsat celý příběh a člověk stojí v němém úžasu toho kdo jej poslal na zem.

21 Bůh zachránil Mojžíše od smrti
Tento příběh je příběhem člověka, který se skutečně stal. Toto vyznání Boha bylo tak niterné, že dává k dobrému pochopení, které ho vedlo k tomu aby byl zachráněn a aby bylo dáno tomuto člověku vše co mohlo být dáno. Ten důvod byl jediný, Bůh si to přál a tak se stalo.

22. Bůh povolal Mojžíše, aby vysvobodil Izraelské
Bylo dáno proroctví, že Mojžíš zachrání Izraelity. Tito lidé prospívali a jejich myšlenky byly čisté jako padlý sníh. Proto si je Bůh vyvolil, proto aby byli zachráněni. Ujal se toho Mojžíš, který byl pro tento úkol vyvolen samotným Bohem. 
Poznámka: by se hodila k tomu jak oslovil Bůh Mojžíše. Bůh si přeje být poznán a jeho pravá víra je ohněm, který hoří v tom co tvoří, tedy fyzickou realitou. Kdo pochopí tato slova najde Boha ve všem, protože oheň je přítomný jako základní prvek hmoty. Kdyby hmota prvku ohně neměla, nebyl by z Boha, ale bylo by dílo jiné dimenze, která prostupuje zemí jako další následovník. Kdo chápe ten ví a člověku bylo dáno, aby chápal Boha tím způsobem jakým je, protože je to právě on, kdo bude dávat pozornost a lásku lidem, nikdo jiný to neudělá.

23. Kterak vyšli Izraelští z Egypta
Tomuto se říká čistá fantazie, skutečný příběh zněl takto: poté co povzbudil Mojžíš všechny Izraelity, vyšli do tmy a aby se ztratili v tom božím světě, ovšem ne na dobro. Bylo úkolem dovést všechny Izraelity do míst, které určil Bůh. Toto místo se stalo pro tyto lidi posvátnou zemí a nazývali jej Izrael. Není jiného místa než toto a lidé jej chápou jako Božským, protože jejich cesta byla i jeho cestou.

24. Izraelští přešli mořem Rudým
Toto místo bude vynecháno, protože nikdo z Bohů si nepřeje sdělit podrobnosti tohoto jednání.

25. Bůh živil Izraelské na poušti
Toto pojednání je povšechné přitom komplexní. Proto bude uvedeno co se dělo tehdy na poušti. Lidé dokáží žít z toho co jim přichystá Bůh. Toť vešlo ve známost právě tímto, a lidé od té doby uznávají manu jako lidskou potravu seslanou Bohem. Co je manou se snadné odpovědět. Je to substance, pozemská, která má atribut Božský, tedy je dílem Božím, a dílem země. Kdo pochopí tuhle část bude dávat všemu co mu náleží z důvodů, že pochopit je lidské a Bůh bude oblažen.

26. Bůh oznámil desatero přikázání
Bylo dáno co mělo být dáno tím, že se zjevilo poznání Boha v desateru. Tohle poznání Božského je poznatek člověka, ten kdo je výš nebude tomuto přisuzovat takovou váhu, ale pro lidi to má váhu vysokou a dokáže se tak člověk zorientovat v tom co by chtěl tvořit bůh svoji podstatou.
Na příkladech si projdeme jednotlivá přikázání a přitom přidáme ty původní, které byli lidem zamlčeny.

Mezi zamlčené přikázání je poznatek Boha, že on je jediný a dávajíc sílu, dává ji sám ze sebe. Kdo slyší slyš:

Jsem Bůh jako ten kdo slyší tato slova a překonávající poznatky života spočinul jsem v tobě. Kdo si myslí, že Bůh je člověk je na omylu, kdo myslí, že Bůh je jako člověk opět se mýlí. Kdo tedy jsem a jak to je, je dáno tím co tvořím, proto:

1. Kdo chce být Bohem ten se jím stane, ovšem důsledky musí nést tím, že bude jako on.
Druhé přikázání, které nebylo zobrazeno je :
2. Ve známost vešlo, že člověk je tvor Boží a přitom zachovávajíc své podměty. Je to Bůh a člověk co tvoří jedno tělo.
mezi další nezjevené přikázání patří toto:
3. Nebýt člověkem staneme se Bohem a to tak, že najdeme klíč k Božství, které sídlí v nás.

Další přikázání jsou již ty známá. Jediné co bych vytknul člověku je poznatek tak hluboký, že ani tak jednoduchá přikázání není spousta lidí je schopna splnit a mají problém s každým druhým. Tohle jsem se od lidí opravdu nenadál a chtěl bych aby lidé prozřeli a dokázali dát Bohu co je Božské, tedy poslání člověka jako Boha na zemi.

27. Advent: Přijde, přijde Vykupitel!
Nikdo z lidí by neměl zapochybovat, že vykupitel se stal člověkem a žil jako on, tedy ten, kdo jej poslal. Jeho velikost byla odrazem jeho stejně jako člověka, který byl tělem. Kdo slyší tato slova, slyš: 

Jsou lidé váhající a lidé věřící, jediný člověk nakonec pochopí vše a bude to on, kdo přijde položit život za celé stvoření, které bylo na zemi. Těmito slovy se loučím se svým stvořitelem a půjdu splnit svou povinnost být tím kým jsem.

• 33. Jak se říkalo Vykupiteli ve starém zákoně?