Konec nekonečného růstu

Nastala doba, kdy každý musí na jít řešení, které nás posune dál, nehledíc na situaci ve které jsme.

Situace s energiemi je napjatá, kdy energie, základní motor lidstva se stává nedostatkovou. Je tomu tak skutečně?  Pochopením se přeneseme do situace, kdy si zjistíme podrobnosti a zjistíme, že energie je skutečně na samém vrcholu své produkce. Neříkám, že nejsou ještě nějaké skryté rezervy, přesto se můžeme podívat pravdě do očí, když řekneme, že bude nastávat pomalý sešup dolů  jak s produkcí energie, tak výrobou všeho možného. Je zde důležitá otázka. Máme lídry, kteří chápou situaci ve které jsme a dokáží přinést řešení, které zastaví propad životní úrovně takovým způsobem, že ani ti nejotrleší si budou myslet, že dál to již jít nemůže? Myslím, že takové lídry nemáme,  je bohužel smutná pravda, že nemáme ani schopnosti si takové lídry vybrat a tím bych začal. Je na lidech aby pochopili situaci a dokázali dát všemu co jest potřeba a udělali za situací, kdy rozhodovali vším možným, jen ne rozumem aby udělali tlustou čárou za touto situací. Jedině takto se posuneme dál. Bohužel i v době internetu chybí lidem informace, protože lidem protivné o věcech přemýšlet a mají rádi rychlá a snadná řešení, které jim někdo přinese. Jak se poučíme z tohoto? Musíme naznačovat a dávat lidem podměty aby mohli o věcech přemýšlet, i když jsou jim proti srsti a nechtějí se těmito věcmi zabývat. 
Jaké otázky by měli být otevřené? Jedna ze základních otázek je otázka společnosti, která se ubírá směrem, kdy rozum dostává na frak. Tato situace je pro spoustu lidí tristní a dokáže je potrápit, přesto nechtějí slevovat na rozdíl od těch co převažují, kteří se dokáží snížit k čemukoliv, pokud je to zabalené do líbivých hesel. Komunismus nikdy neskončil, jen vyměnili kabáty, hesla nám zůstala a lidé, kteří vedou společnost do otroctví, taky. Rozdíl je jen v relativním bohatství společnosti. Když mluvím o relativním bohatství, myslím to co reprezentuje člověka a ne výrobky. Jen a jedině člověk reprezentuje skutečné bohatství společnosti,  žádná služba ani výrobek jej nemůže předčit. Proto investice do lidského potenciálu musí přinést výsledky, pokud dáme školství opět do pucu a necháme o něm rozhodovat lidi a ne politiky, kteří si dělají trafiky i  ze základních služeb jako vzdělání, protože lidé nabyli dojmu, že vzdělání je alfa a omega společnosti. Jak se mýlili. Vzdělání je sice základ, ale je na lidech jak jej využijí, proto by se mělo k tomuto přistupovat uvážlivěji a dát vzdělání jen tolik kolik je potřeba, aby lidé dokázali vlastní činností vytvořit zbytek. Sice by na vše nebyl papír, ale tohle by mohlo společnost přivést k lepšímu stavu, kdy lidská aktivita a chtění se něco nového naučit či vykonat by přineslo plody nejen jim, ale celé společnosti. Potřebujeme aktivní lidi, kteří dokáží využít málo k tomu aby jej rozmnožili a dostali všemu, to co mu chybí, tedy poznatky a dostupné pochopení situace, které povede i další lidi jako magnet dál. Právě tito lidé jsou lídry, i když si toho nemusejí být vědomi. Jsou to lidé přinášející společnosti nové podměty a dokáží je spojit s praktickou částí. Tito lidé utváří společnost ve smyslu utváření názoru lidí v tom co umí, tedy pochopení a dostatku porozumění k všemu čeho se dotkla jejich ruka.